Místo, které si oblíbila kněžna
Mechtildina vyhlídka není jen bodem na trase s výhledem do krajiny. Její jméno uchovává vzpomínku na kněžnu Mechtildinu Lichnovskou (1879–1958), manželku Karla Maxe Lichnovského, která si toto místo oblíbila. V místních materiálech se setkáte také s názvem Mechtildina výšina. Obě označení se vztahují k zastavení na Hanuši, jejich přesné ztotožnění je však vhodné chápat s určitou opatrností.
Právě osobní vztah k místu dává vyhlídce zvláštní kouzlo. Šlechtická historie tu není uzavřená za zdmi zámku: zůstává ve jménech v krajině, v cestách a v místech, kam lidé chodili odpočívat. Návštěvník tak může při procházce sledovat nejen proměny přírody, ale i to, jak se do zdejšího prostoru zapisovala paměť rodu Lichnovských.
Hanuše a zámecký park
Kopec Hanuše je součástí Vítkovské vrchoviny v masívu Nízkého Jeseníku. Jeho název má starší podobu: ve středověku se mu podle městského informačního centra říkalo Januška. Už samotné jméno tak připomíná, že zdejší krajina byla obývaná a pojmenovávaná dávno před vznikem dnešní podoby zámeckého areálu.
Ve druhé polovině 18. století se jihovýchodní část Hanuše stala součástí budovaného přírodně-krajinářského parku. Oficiální historie zámku klade začátek budování parku do roku 1796, kdy zdejší panství spravoval kníže Karel Alois Lichnovský. Dnešní park zaujímá přibližně 130 hektarů. V jeho kompozici hrají roli průhledy z vyhlídek do údolí Moravice i směrem k zámku.
V některých místních materiálech se uvádí také rozloha 200 hektarů, ta se však vztahuje ke kopci Hanuše, nikoli k současnému zámeckému parku. Při procházce je proto dobré rozlišovat mezi rozlehlou přírodní oblastí a parkem, jehož součástí je jen její část. Krajina tu není jedinou pečlivě komponovanou zahradou, ale propojením přírodních partií, cest a výhledových míst.
Stezka s dalšími historickými stopami
Mechtildina výšina leží na naučné stezce Hanuše, která začíná v Hradci nad Moravicí. Uváděný začátek trasy je přibližně 50 metrů směrem na Žimrovice od odbočky k hotelu Belaria. Stezka pokračuje přes vyhlídku k silnici do Benkovic, dále kolem Horního Dvora a švédských šancí až k Žimrovické skále. Jednotlivá zastavení ukazují, že okolí zámku má mnohem vrstevnatější minulost než jen tu zámeckou.
U Horního Dvora se dochovaly kamenné zbytky objektů z 18. století a v okolí jsou také pozůstatky opevnění z doby slezských válek. Benkovická silnice vznikla roku 1923 jako náhrada Margaretiny cesty. U Žimrovické skály pak městské materiály připomínají někdejší knížecí střelnici na Mariánských loukách, která sloužila v letech 1797 až 1858. Jde o samostatné zajímavosti na širší trase, nikoli o součást samotné vyhlídky.
Jak si místo užít
Vyhlídku má smysl vnímat jako jednu zastávku při delší cestě po Hanuši. Místo pouhého rychlého odškrtnutí bodu na mapě se vyplatí sledovat, jak se v okolí střídají přírodní partie s připomínkami hospodářského a vojenského využití krajiny. Zároveň je dobré nezaměňovat Mechtildinu vyhlídku s nedalekou Žimrovickou skálou. Ta má vlastní historii a připomíná se u ní také kámen s nápisem „Mechtildina cesta“.
Zámecký areál včetně parku a vyhlídek se zpřístupňuje podle aktuálního návštěvního režimu, proto je vhodné před výletem ověřit podmínky vstupu. Mechtildina vyhlídka tak nabízí víc než jméno spojené s jednou šlechtičnou: je příležitostí číst krajinu Hradce nad Moravicí jako propojení osobních vzpomínek, promyšleného parku a starších příběhů, které zůstaly ukryté v cestách a kamenných stopách.