Na první pohled působí mirošovský zámek jako klidné panské sídlo s mansardovou střechou a drobnou věžičkou. Za jeho zdmi se však skrývá příběh několika různých epoch. Dnešní pozdně barokní stavba vyrostla na základech staršího renesančního sídla a její osudy se v průběhu staletí několikrát propojily s dramatickými proměnami samotného Mirošova.
Od středověké tvrze k renesančnímu sídlu
Nejstarší panské sídlo nestálo přímo tam, kde dnes návštěvník vidí zámek. Přibližně půl kilometru východně se nacházela tvrz Ronšperků. Podle dostupných údajů byla kolem roku 1417 dobyta a vypálena. V terénu měl po ní zůstat pahorek obklopený příkopem a valem.
Mirošov je písemně doložen už roku 1366. Novou renesanční tvrz či zámeček zde později vybudovali Gryspekové z Gryspachu. Vznik stavby se obvykle spojuje s druhou polovinou 16. století, pravděpodobně s obdobím kolem roku 1588. Právě tato renesanční etapa je důležitá pro pochopení dnešního zámku: její pozůstatky se podle oficiálních informací dochovaly v severním křídle.
Barokní přestavba a drahé ambice
Rozhodující proměna přišla na začátku 18. století. Jan Antonín Vratislav z Mitrovic nechal po svém povýšení do hraběcího stavu starší sídlo přestavět na reprezentativní pozdně barokní rezidenci. Projekt připravil plzeňský architekt Jakub Auguston mladší, jehož jméno je s podobou zámku spojováno dodnes.
Stavba měla charakter maison de plaisance, tedy menšího panského sídla určeného především k pobytu majitele a jeho rodiny. Zámek získal obdélný půdorys, patrovou podobu a mansardovou střechu. Přestavba ale byla natolik nákladná, že svého zadavatele přivedla do vážných dluhů. Na panství byla uvalena nucená správa a zámek se následně dostal do dražby. Přesné datování jednotlivých kroků se v dostupných pramenech rozchází, jisté však je, že v první polovině 18. století přešel pod císařskou dvorní komoru.
Mirošov tím ztratil postavení samostatného panství a byl připojen ke zbirožskému korunnímu statku. Zámek pak nesloužil jen jako reprezentativní obydlí, ale také jako správní, kancelářské a ubytovací zázemí.
Zámek ve městě železa a uhlí
Historii mirošovského zámku nelze oddělit od hospodářského vývoje města. Už od 17. století zde hrálo významnou roli železářství a v 19. století se přidala těžba černého uhlí. Průzkum uhlí začal podle městských údajů roku 1834 a těžební rozmach následně výrazně proměnil okolní krajinu i život v Mirošově. Velké doly byly uzavřeny roku 1904.
Do místních dějin zasáhl také podnikatel Henry Bethel Strousberg, známý jako „král železnic“. Mirošov získal roku 1868, jeho rozsáhlý podnikatelský záměr v regionu však skončil neúspěchem. Po útlumu velké těžby koupil zámek v roce 1907 Max Maendl. K panství tehdy patřily mimo jiné pivovar, cihelna, lomy, pole a lesy.
Válka, konfiskace a návrat rodině
Další zlom přišel v roce 1939, kdy byl zámek zabaven v souvislosti s nacistickou perzekucí židovských vlastníků. Později jej získal právník a národohospodář Ladislav Karel Feierabend, ministr londýnské exilové vlády. Podle informací spojených se zámkem měl finančně pomoci původnímu vlastníkovi Josefu Maendlovi a jeho rodině k odjezdu do Spojených států.
Po komunistickém převratu v roce 1948 Feierabend znovu emigroval, tentokrát s rodinou do Anglie. Zámek byl následně konfiskován a převeden pod Československé státní statky. Objekt tehdy podle dostupných údajů utrpěl výrazné škody, interiér měl být rozebrán a zámek sloužil mimo jiné jako ubytovna zemědělských dělníků.
Po roce 1989 se památka v restituci vrátila Haně Ludikarové, dceři Ladislava Karla Feierabenda. Od té doby probíhá její postupná obnova. Právě spojení architektonických vrstev a pohnutých vlastnických dějin dává mirošovskému zámku význam, který přesahuje jeho vnější podobu.
Co čekat při návštěvě Mirošova
Zámek stojí v centru města nedaleko náměstí Míru, na adrese náměstí Míru 1. Protože jde o soukromý objekt, není vhodné spoléhat na pravidelnou otevírací dobu. Aktuální možnost návštěvy je třeba předem ověřit a podle dostupných údajů se domluvit telefonicky. Návštěvník tak může zjistit, zda je zpřístupněno hlavní křídlo nebo zda se právě koná kulturní akce.
Zámek lze spojit s procházkou po Mirošově. V okolí se nachází kostel svatého Josefa, historické náměstí i stopy po železářské a uhelné minulosti města. Zájemci o starší dějiny mohou zamířit také k pozůstatku tvrze Ronšperků. Mirošov leží přibližně osm kilometrů jihovýchodně od Rokycan a představuje zajímavou zastávku na pomezí Rokycanska a Brd.