Na vrchu Věterák nad zámeckým parkem v Budišově se dochovalo nezastřešené torzo kamenného větrného mlýna. Na první pohled je to jen zbytek mohutné stavby, ale jeho původní provoz byl překvapivě všestranný: kromě mletí obilí měl pohánět také dvě pily a šestnáct stoup. Mlýn tak připomíná dobu, kdy vítr pomáhal nejen při zpracování úrody, ale i v dalších částech panského hospodářství.
Panský provoz na kopci
Mlýn vznikl v letech 1837–1838 pro potřeby budišovského panství. Starší místní záznamy ho spojují se Zrádným kopcem, zatímco dnes se místo označuje jako Věterák. Vrch leží v nadmořské výšce 493 metrů a jeho poloha nad zámeckým parkem je pro větrný mlýn příznačná: vyvýšené místo nabízelo lepší podmínky pro zachycení větru.
Stavba patří k holandskému typu mlýnů, tedy ke kamenným věžovým stavbám, u nichž se k větru natáčela horní část s lopatkami. Oproti lehčím dřevěným mlýnům působily tyto věže jako trvalejší technické objekty. V Budišově se však z původního zařízení nedochoval celý mlýn, a tak si jeho přesnou podobu dnes nelze prohlédnout na místě v úplnosti.
Mletí, pily a stoupy
Rozsah zařízení naznačuje, že nešlo o drobný mlýn sloužící jen nejbližšímu okolí. Dvě mlýnská složení umožňovala zpracovávat obilí, zatímco dvě pily rozšiřovaly využití větrné energie na řezání dřeva. K tomu se přidávalo šestnáct stoup. Soubor zařízení ukazuje, že vítr mohl být pro panství zdrojem pohonu pro několik různých činností.
Část někdejšího technologického zázemí je dnes začleněna do obytné chalupy. Samotná věž mlýna zůstala bez střechy a lopatek. Zpráva z roku 2018 popisovala zbytek stavby jako zhruba dvanáctimetrový; jiné dostupné údaje se v odhadu výšky liší, proto je přesnější vnímat ji především jako výrazné torzo než spoléhat na jediné číslo.
Co prozrazují staré snímky
O proměnách mlýna vypovídají také archivní materiály. Majitelé pozemku získali dobové nákresy uložené v Zemském moravském archivu a existují i fotografie z druhé poloviny 19. století. Na nich už stavba nemá lopatky, což dokládá, že její větrný provoz skončil nejpozději před pořízením těchto snímků.
Fotografie z počátku 20. století zase ukazují, že objekt později sloužil jako rozhledna. Z hospodářské stavby se tak stal vyhlídkový bod, než zůstal jen její kamenný zbytek. S místním podáním se spojuje také vyprávění, že mlýn roku 1866 vypálilo pruské vojsko. Jde však o tradované vysvětlení zániku, nikoli o bezpečně doloženou skutečnost; starší fotografie navíc zachycují mlýn již bez lopatek.
Návštěva s ohledem na soukromí
Torzo je evidováno jako kulturní památka od roku 1968. Zároveň stojí na soukromém, oploceném pozemku, takže není možné počítat s volným vstupem. Informace z roku 2018 uváděly možnost návštěvy po předchozí domluvě s majiteli a také informační tabuli u plotu. Tyto podmínky se mohou změnit, proto je vhodné přístup před cestou ověřit a na pozemek nevstupovat bez souhlasu.
K mlýnu se podle tehdejšího popisu přicházelo polní cestou od silnice mezi Hodovem a Budišovem. I pohled zvenčí ale nabízí příležitost číst v krajině stopy někdejšího provozu. Věterák není zachovaným technickým muzeem, nýbrž fragmentem, který spolu s nákresy a fotografiemi připomíná, jak pestré využití mohl mít větrný pohon na jednom moravském panství.