Jak se mění vztah k vlastnímu tělu, když přibývají roky, a co může člověk považovat za domov? Dokument Návrat do neznámé země hledá odpovědi prostřednictvím choreografa Jiřího Kyliána a tanečnice Sabine Kupferberg. Jejich dlouholetý vztah i společná tvorba se ve filmu prolínají s krajinou nizozemského ostrova Terschelling. Pražské Kino Atlas snímek promítne ve čtvrtek 3. prosince 2026 od 16:45.
Portrét dvojice, která spolu tvoří celý život
Kylián patří k výrazným osobnostem choreografie a Kupferberg je jeho celoživotní múzou i uměleckou spolupracovnicí. Film je zachycuje nejen jako tvůrce, ale také jako dva lidi, jejichž životy a práce jsou dlouhodobě propojené. Podle filmového profilu se Kylián v tomto snímku poprvé objevuje po jejím boku jako hlavní protagonista.
Právě blízkost obou postav dává dokumentu osobní rozměr. Nejde jen o pohled na uměleckou kariéru nebo na taneční práci, ale také o vztah, který se proměňuje spolu s časem. Film tak může oslovit nejen diváky se zájmem o tanec, ale i ty, které zajímá, jak se společná cesta otiskuje do života a tvorby.
Tělo jako způsob vyprávění
Návrat do neznámé země využívá pohyb jako prostředek, kterým lze vyjádřit to, co se slovy zachycuje obtížněji. Tělesný dialog Kyliána a Kupferberg doprovází hudba Beethovena, Debussyho a Janáčka. Tanec se tu pojí s tématy stárnutí a pomíjivosti: tělo se mění, stejně jako se proměňuje vztah člověka k vlastní minulosti.
Takto pojatý portrét nemusí stavět na velkých gestech. Jeho síla spočívá také v pozorování dvou lidí, kteří se pohybem dorozumívají a společně se vztahují k času. Pro diváka může být zajímavé sledovat, jak se umělecký jazyk stává součástí osobního vyprávění – nikoli pouhou ukázkou choreografie, ale způsobem, jak mluvit o zkušenosti a blízkosti.
Ostrov jako obraz proměny
Důležitým prostředím filmu je Terschelling. Příliv a odliv, písečné duny i otevřená ostrovní krajina vytvářejí rámec pro příběh, v němž se osobní život propojuje s neustálou proměnou okolního světa. Krajina tu není jen kulisou: její proměnlivost souzní s úvahami o čase, stárnutí a pomíjivosti.
Do vyprávění vstupuje také Kyliánův posrpnový exil a otázka hledání domova. Název filmu tak lze vnímat nejen jako odkaz k místu, ale i jako podnět k přemýšlení o tom, kam člověk patří a co pro něj domov znamená. Právě spojení konkrétní krajiny s osobní zkušeností dává dokumentu širší přesah.
Po premiéře do pražského kina
Dokument z roku 2026 natočili Olga Malířová Špátová a Jiří Kylián v česko-nizozemské koprodukci. Má délku 72 minut a festival MFDF Ji.hlava jej zařadil do sekcí Opus Bonum a Česká radost, kde byl uveden jako evropská premiéra. Premiéra filmu se konala 12. listopadu 2026, projekce v Atlasu tedy následuje o několik týdnů později.
Promítání je naplánováno na čtvrtek 3. prosince od 16:45 v Kině Atlas na adrese Ke Štvanici 371/4 v Praze 8. Vstupenky kino nabízí přes GoOut i na pokladně; aktuální dostupnost a případné změny programu je vhodné před návštěvou ověřit. Projekce může být příležitostí poznat osobní stránku tvorby Jiřího Kyliána a zároveň se na chvíli vydat do krajiny, v níž se písek, voda a lidský pohyb stávají součástí jednoho vyprávění.