Na místech, kde kdysi střežily Prahu barokní hradby, dnes stojí vilová čtvrť s výhledy na město. Hradčanské bašty nejsou jen souborem výrazných domů: jejich dnešní podoba připomíná, jak se vojenská hranice proměnila v prostor pro bydlení a jak různé architektonické představy zanechaly stopu vedle sebe. Komentovaná vycházka v neděli 29. listopadu 2026 se zaměří právě na tuto proměnu.
Opevnění, které ustoupilo vilám
Barokní obranný systém na levém břehu Vltavy nesl název Mariánské hradby. Vznikal v letech 1653 až 1730 a jeho součástí bylo dvacet bašt pojmenovaných po svatých patronech. Pevnostní stavby vymezovaly okraj města, ale s rozvojem Prahy začala jejich vojenská funkce ztrácet význam.
Pražská pevnost byla zrušena roku 1866. Část opevnění se poté postupně bourala a okolí Bruské brány se začalo měnit. Praha pozemky od vojenské správy vykoupila v roce 1901. Příkopy zasypala, ale vrchní části některých bašt zůstaly zachované. Právě na těchto vyvýšených základech později vyrostly vily, takže starší vojenská vrstva zůstala skrytě přítomná v nové obytné čtvrti.
Čtvrť inspirovaná zahradním městem
Vilová zástavba se začala formovat před první světovou válkou. Plánování se přibližovalo ideálu zahradních měst, tedy propojení bydlení se zelení a volnějším uspořádáním. Na podobě čtvrti se podíleli mimo jiné architekti Vladimír Zákrejs a Vlastislav Hofman. Její vývoj však nebyl založen na jediném architektonickém názoru: vedle sebe tu najdeme prvky geometrické moderny, kubismu, secese i symbolismu.
Výsledkem je místo, kde každá stavba může vyprávět jiný příběh o tom, jak se na začátku 20. století měnilo uvažování o domě. Některé vily působí především reprezentativně, jiné se stávají osobní výpovědí svých majitelů. Vycházka tak nesleduje jen proměnu opevnění, ale také rozdílné představy o tom, jak má moderní dům vypadat a co má vyjadřovat.
Dva domy, dvě odlišné představy
Kramářova vila stojí na někdejší baště svatého Tomáše. Karel Kramář ji nechal postavit v letech 1911 až 1914 podle návrhu vídeňského architekta Bedřicha Ohmanna. Při prodeji pozemku se zavázal, že dům bude jednopatrový a citlivě začleněný do panoramatu Pražského hradu. Vila má 56 místností a od roku 1998 slouží jako rezidence předsedů vlády. Pro veřejnost se otevírá pouze při zvláštních dnech otevřených dveří, takže běžná vycházka její interiér nenabízí.
Jiný přístup představuje Bílkova vila, kterou si sochař František Bílek navrhl jako vlastní dům a ateliér. Vznikla v letech 1910 až 1911. Její neobvyklý segmentovitý půdorys měl připomínat stopu kosy při sklizni obilí. Bílek chápal dům jako obraz života-pole a sloupy jako svázané snopy klasů. Stavba tak není jen místem k bydlení, ale také symbolickou kompozicí, v níž se architektura propojuje s umělcovým myšlením.
Trasa přes zeleň až k Písecké bráně
Procházka se podle pořadatele koná 29. listopadu 2026 od 14 hodin. Sraz je uveden u tramvajové zastávky Královský letohrádek ve směru z centra; přibližně po hodině a půl až dvou má trasa skončit poblíž Písecké brány. Vede také kolem parku Charlotty G. Masarykové, který vznikl na místě zasypaných příkopů u bývalých bašt. I zde je tak patrné, jak se někdejší obranný prostor proměnil ve veřejnou zeleň.
Vstupné je podle zveřejněných informací uvedeno v rozmezí 220 až 280 korun. Terén není vhodný pro kočárky ani vozíčkáře a kapacita může být omezená. Protože se termín teprve blíží, je vhodné před cestou ověřit aktuální podmínky, cenu i dostupnost míst u pořadatele.