Ostravskou krajinu pomáhá nejlépe číst voda. Odra a její přítoky utvářejí nivy, mokřady, lužní lesy i louky, které leží jen kousek od městské zástavby a průmyslových areálů. Stálá přírodovědná expozice Ostravského muzea právě na této rozmanitosti staví: místo jediné všeobecné představy o přírodě regionu nabízí cestu mezi různými typy prostředí.
Od zemědělské krajiny k řece
Expozice nazvaná Příroda a krajina Ostravska je uspořádána podle biotopů, tedy prostředí, která mají své charakteristické podmínky a společenstva. Začíná zemědělskou krajinou a sídly, pokračuje přes nivní louky a pastviny k vodním tokům, rybníkům a lužním lesům. Návštěvník tak nesleduje jen seznam rostlin či živočichů, ale především proměny krajiny a vazby mezi jejími částmi.
Výraznou roli v této cestě hraje soutoková krajina. Ostravsko zahrnuje mimo jiné soutok Odry s Lučinou a Opavou a řeka tu není pouze hranicí mezi jednotlivými místy. Je osou, kolem níž se střídají vodní prostředí, slepá ramena, mokřady i nivní louky. Interaktivní část věnovanou biotopu soutoku vytvořil umělec Petr Nikl. Je to příležitost vnímat říční krajinu nejen jako soubor údajů, ale také jako prostor plný pohybu a proměn.
Louky, mokřady a lesní zbytky
Botanická část ukazuje, jak pestré mohou být i zdánlivě podobné plochy. V nivě Odry se střídají lužní porosty s mokřadními olšinami a vrbinami. Jiné rostliny najdeme u slepých ramen a rybníků, další na loukách. Ty mohou být vlhké, s porosty ostřic, ale také sušší, kde se uplatňují ovsíkové louky. Rozdíly mezi stanovišti tak dávají krajině její charakter a pomáhají vysvětlit, proč se příroda v okolí řeky mění na krátkých vzdálenostech.
Směrem od nivy se krajina zvedá k terasám a pahorkatinám. Expozice připomíná také lesní prostředí, která se v průmyslově a městsky proměněném regionu zachovala v různých podobách. Muzeum uvádí fragmenty květnatých bučin na Landeku i podmáčené dubové bučiny v přírodních rezervacích Komora a Triangl v Černém lese. Právě tato místa mohou být inspirací pro další objevování Ostravska venku: po návštěvě muzea lze porovnávat, jak se obecný obraz jednotlivých biotopů promítá do konkrétní krajiny.
Příroda, která žije i ve městě
Závěr expozice patří městské krajině. Ta může na první pohled působit jako opak přírody, ale ve skutečnosti nabízí stanoviště druhům, které zvládají narušované prostředí a rychlé změny. Muzeum jako příklady uvádí křídlatku japonskou, břízu pýřitou, topoly nebo vrbu jívu. Je to užitečná připomínka, že příroda Ostravska nekončí na okraji lesa ani u břehu řeky. Proměňuje se také v ulicích a na místech, kde město zasahuje do krajiny.
Právě propojení přírodních prostředí s městským a průmyslovým kontextem dělá z expozice zajímavý úvod do poznávání regionu. Ostrava se tu neukazuje jako krajina rozdělená na „přírodu“ a „město“, ale jako celek, v němž se říční nivy, zbytky lesů, zemědělská půda i zástavba potkávají na jednom území.
Muzeum v historickém centru
Ostravské muzeum sídlí v bývalé Staré radnici na Masarykově náměstí v Moravské Ostravě. Radnice je písemně doložena už roku 1539 a muzeum v ní působí od roku 1931. Návštěva přírodovědné expozice tak může být součástí procházky historickým centrem města.
Muzeum najdete na adrese Masarykovo náměstí 1/1. Otevírací doba se může měnit, proto je rozumné si aktuální informace před cestou ověřit. Na většině výstav jsou k dispozici QR kódy s překlady textů do angličtiny a polštiny; komentované prohlídky a další programy probíhají v češtině.