Ostravská krajina má svou hlubokou minulost ukrytou pod povrchem. V geologické expozici Ostravského muzea ji přibližují minerály z místních dolů, zkamenělé rostliny a živočichové i nálezy z okolí Štramberka. Nejde jen o přehlídku kamenů: regionální sbírky ukazují, jak pestré geologické dějiny se skrývají za hornickou podobou Ostravska.
Od dolů k dávnému karbonu
Regionální část expozice návštěvníky provádí minerály a horninami z dolů OKD i nálezy z ostravských a karvinských vrstev. Samostatný prostor dostává flóra a fauna neproduktivního karbonu. Právě fosilie přibližují dobu, kdy se na území dnešního kraje ukládaly vrstvy spojené s pozdějšími uhelnými ložisky.
Další vitríny rozšiřují pohled za hranice hornoslezské pánve. Najdeme v nich nálezy ze štramberských vápenců a minerály těšinitů, zejména z Hončovy hůrky. Místní geologie tak není představena jako jediný příběh uhlí, ale jako soubor různých hornin a nalezišť v širším okolí Ostravy.
Paleontologická sbírka muzea čítá přes 22 tisíc vzorků. Výjimečná je mimo jiné souborem 148 holotypů flóry a fauny produktivního karbonu. Holotyp je konkrétní exemplář, který sloužil jako základ pro první vědecký popis daného druhu. Takové kusy mají význam nejen jako pozoruhodné fosilie, ale také jako doklady, k nimž se váže odborné poznávání dávného života.
Sběratelé, kteří zachytili Ostravsko
Za velkou částí regionálních sbírek stojí lidé, kteří nálezy dlouhodobě vyhledávali a uchovávali. Důležitou osobností byl báňský inženýr Václav Šusta. Mineralogicko-geologická sekce Přírodovědecké společnosti, jejímž zakladatelem a prvním vedoucím se stal, zahájila činnost v roce 1923. O deset let později věnoval muzeu více než tři tisíce nerostů, hornin a zkamenělin, převážně z Ostravska.
Po Šustově smrti v roce 1953 přešly do muzea také jeho další celoživotní sběry. Pocházely převážně z karvinských dolů a převažují v nich fosilní rostliny. Významnou práci odvedli i František a Milada Řehořovi, kteří v letech 1954 až 1990 sbírali karbonskou faunu, zejména z průzkumných vrtů a dolů české části hornoslezské pánve. Kolekci karbonské flóry ve stejném období vytvářela Eva Purkyňová.
Místní nálezy i světové minerály
Šustovu regionální kolekci doplňují další sběratelské soubory. Sbírka pátera Slavíčka obsahuje minerály a zkameněliny ze štramberských vápenců. Muzeum získalo také kolekci leštěných polodrahokamů z Hončovy hůrky od Josefa Valáška. Mineralogicko-petrografický fond dnes zahrnuje přes pět tisíc kusů nerostů a hornin.
Vedle regionální části je v muzeu také systematická mineralogicko-petrografická expozice s nerosty a horninami z celého světa. Vitríny jsou uspořádány podle skupin nerostů a jejich kryty připomínají tvary krystalů. Kontrast mezi místními hornickými nálezy a světovou mineralogií dává návštěvě širší rámec: Ostravsko se tu stává jedním z míst na mapě geologické rozmanitosti.
Návštěva v centru Ostravy
Ostravské muzeum sídlí ve Staré radnici na Masarykově náměstí, tedy přímo v historickém centru města. Zastávky MHD Elektra a Výstaviště jsou přibližně pět minut chůze od budovy. Muzeum nemá vlastní návštěvnické parkoviště, proto je vhodné počítat s okolními placenými parkovišti. Otevírací doba i vstupné se mohou měnit; před návštěvou je dobré ověřit aktuální informace. Geologická expozice je tak dostupnou zastávkou pro každého, koho zajímá, co se skrývá pod industriální tváří Ostravy a jak se z hornin a fosilií skládá příběh regionu.