Osmiboká stavba, kruhový interiér a nad ním malba, která přenáší pohled z Pacova až k Hradčanům. Kaple svaté Anny na jihovýchodním okraji města nabízí několik vrstev zajímavostí na poměrně malém prostoru. Není jen drobnou sakrální památkou: její půdorys, výzdoba i příběh místa připomínají, jak barokní stavitelé propojovali architekturu s obrazem a místní tradicí.
Osm stran, jeden soustředěný prostor
Kaple vznikla podle Národního památkového ústavu v letech 1701 až 1703. Její dnešní podoba se ustálila až ve druhé polovině 18. století. Zvenku má stavba osmiboký půdorys, po vstupu se však prostor rozvíjí jako kruh. Rozdíl mezi vnějším obrysem a vnitřním uspořádáním patří k jejím nejvýraznějším architektonickým rysům.
Fasádu člení lizénové rámy a okna mají pro barokní architekturu charakteristický kasulový tvar. Nad střechou se zvedá lucerna zakončená cibulovitou bání. Tyto prvky dávají kapli jasně čitelnou siluetu, aniž by její měřítko soupeřilo s okolní zástavbou. Stavba stojí při silnici směrem na Pošnou, v části Pacova, která dnes leží v městské zástavbě.
Pacov i Hradčany pod kopulí
Hlavní pozornost v interiéru přitahuje freska na kopuli. Zachycuje pohled na Pacov a také Hradčany, tedy výrazný pražský motiv. Malba pochází z počátku 18. století a do prostoru kaple vnáší neobvyklé spojení místního obrazu města s panoramatem vzdálené Prahy. Návštěvník tak nezůstává jen u oltáře a stěn: pohled se přirozeně obrací vzhůru, kde se sakrální prostor otevírá do malované krajiny.
Interiéru dominuje rokokový oltář svaté Anny z 18. století. Dalším detailem, který snadno unikne při rychlé návštěvě, jsou sluneční hodiny nad vstupem. Jsou malované přímo na omítce a doplňuje je nápis „Hora Ruit“. Památkový katalog uvádí jako jejich autora malíře Petra Hampla. Hodiny tak propojují vnější podobu kaple s jejím každodenním okolím: čas tu není jen motivem uvnitř, ale i součástí průčelí.
Pramen v příběhu místa
S počátky kaple se pojí vyprávění o zázračném prameni, který měl vyvěrat právě na tomto místě. Podle místní tradice měla stavba stát na jeho místě, na tehdejším jihovýchodním okraji Pacova. Tuto souvislost je třeba chápat jako tradované podání, nikoli jako potvrzení léčivých účinků vody. Dnes leží kaple v zastavěné části města u komunikace směrem na Pošnou; někdejší okrajová poloha už proto není na první pohled patrná.
Právě podobná tradice pomáhá představit si, proč se na konkrétním místě mohla stát drobná kaple. Nejde však o jediný klíč k její návštěvě. Architektura a výzdoba dovolují vnímat ji také jako samostatně promyšlenou stavbu, v níž se potkávají barokní stavební řešení, pozdější rokokový oltář a malířská výpověď o Pacovu.
Památka před další etapou péče
Podle turistického profilu Vysočina Tourism byly vnější omítky a střešní krytina opraveny v roce 1989. O dalším postupu péče město Pacov informovalo v roce 2026: navázat měl stavebněhistorický průzkum zpracovávaný v předchozím roce a jeho dokončení spolu s dokumentací město plánovalo na podzim 2026. Následující kroky chtělo konzultovat s památkáři a hledat možnosti financování postupné obnovy. Jde o zveřejněný plán, nikoli o potvrzení, že obnova už začala nebo byla dokončena.
Kapli lze podle turistických informací navštívit po předchozí domluvě s pacovskou římskokatolickou farností, konkrétně s Mgr. P. Jaroslavem Šmejkalem. Uváděná telefonní čísla jsou 561 110 812 a 739 013 592; před cestou je vhodné ověřit jejich aktuálnost i možnost návštěvy. Zvlášť pokud se podaří vstoupit dovnitř, stojí za to věnovat chvíli pohledu vzhůru: právě kopule nejlépe ukazuje, čím se pacovská kaple odlišuje od nenápadné stavby při silnici.