Jen asi 150 metrů od nádražní budovy ve stanici Ústí nad Labem–Střekov se ukrývá technická památka, která připomíná jednu z každodenních potřeb železnice v době páry. Lokomotivy potřebovaly vodu a střekovská vodárna ji dokázala čerpat a uchovávat pomocí vlastního parního zařízení. Výjimečné je, že se zde dochovala nejen stavba, ale i podstatná část její původní technologie.
Voda pro lokomotivy
Vodárna vznikla roku 1874, v souvislosti se zprovozněním úseku Rakouské severozápadní dráhy z Lysé nad Labem přes Ústí nad Labem–Střekov do Děčína. Její úkol byl praktický: zajistit vodu pro parní lokomotivy, které ji potřebovaly k výrobě páry. Bez spolehlivého zásobování vodou by železniční provoz na této trati nemohl fungovat.
Střekovská stavba náleží k takzvaným vodárnám první třídy. Vznikla podle normalizovaného projektu, který pro Rakouskou severozápadní dráhu navrhl architekt Karel Schlimp. Nešlo tedy o zcela ojedinělý návrh vytvořený jen pro jedno místo, ale o promyšlené řešení určené pro železniční infrastrukturu. Právě na Střekově se však zachoval mimořádně celistvý doklad toho, jak takové zařízení vypadalo a fungovalo.
Strojovna, která vypráví sama
Hlavním lákadlem není jen historická fasáda. V objektu se dochoval stojatý parní kotel, původní parní stroj i vodojemy. Návštěvník tak může poznat jednotlivé části systému, který měl na starosti čerpání a zásobu vody. V době, kdy železnici poháněla pára, byla podobná zařízení důležitým zázemím, přestože se do běžného vyprávění o železničních tratích dostávají méně často než lokomotivy a nádraží.
Podle provozovatele jde o jedinou vodárnu v Česku s funkčním původním parním strojem. Město ji řadí mezi dvě kompletně dochované parní vodárny v zemi a označuje ji za poslední exemplář své třídy. Roku 2011 byla zařazena mezi státem chráněné technické památky; v evidenci kulturních památek je vedena pod číslem 104623.
Zachování stroje je výsledkem dlouhodobé práce. Strojovnu má od roku 2003 v nájmu Zubrnická museální železnice. Systematické opravy a kompletace parního stroje začaly podle provozovatele v roce 2009. V roce 2011 se stroj poprvé rozběhl vlastní silou, tehdy za použití stlačeného vzduchu a s odpojeným čerpadlem. Tento údaj zachycuje důležitý okamžik obnovy, nikoli příslib, že při každé návštěvě uvidíte zařízení v chodu.
Technická památka s železničním kontextem
Vodárna dává možnost nahlédnout na železnici z jiné strany než z nástupiště. Ukazuje, že za jízdou lokomotivy stála síť provozních staveb a zařízení, která musela být stejně promyšlená jako samotná trať. Na Střekově se k tomu přidává architektonická vrstva: objekt je ukázkou standardizované železniční stavby Rakouské severozápadní dráhy.
Její význam spočívá také v autenticitě. Městský dokument památkové péče z roku 2018 se věnoval přípravě obnovy a zdůrazňoval zachování původních konstrukcí i historické technologie. Pro návštěvníka je podstatné, že místo nepůsobí jen jako připomínka někdejšího provozu, ale uchovává jeho konkrétní technické vybavení.
Kdy se sem vydat
Vodárnu spravuje Zubrnická museální železnice. Provozovatel uvádí pravidelné otevření každou první sobotu v měsíci od 10 do 16 hodin a také ve vyhlášené dny, zpravidla od června do konce října. Termíny i podobu návštěv je vhodné před cestou ověřit přímo u správce, protože režim se může měnit. Vstupné je dobrovolné a návštěvníci mají respektovat pokyny strojníka.
Místo leží na adrese U Stanice 822/11, krátkou pěší cestou od nádražní budovy stanice Ústí nad Labem–Střekov. Aktuální informace lze ověřit u Zubrnické museální železnice; kontakt na správce vodárny je 728 484 270 nebo spolek@zubrnickazeleznice.cz. Pro zájemce o technické památky jde o nenápadný, ale výmluvný doklad toho, jak důležitá byla voda pro železnici před nástupem moderních pohonů.