Stačí projít z Malostranského náměstí směrem k Hradčanům a člověk narazí na několik staveb, v nichž se výrazně propsalo jméno Dientzenhoferů. Kilián Ignác Dientzenhofer, jeden z nejvýznamnějších architektů vrcholného baroka v českých zemích, v Praze navázal na práci svého otce Kryštofa. Některé stavby společně vytvořili, jiné syn po otcově smrti dokončil nebo samostatně navrhl.
Sv. Mikuláš jako dílo dvou generací
Nejvýraznější ukázkou jejich spolupráce je kostel svatého Mikuláše na Malé Straně. Kryštof Dientzenhofer zde vybudoval průčelí a loď s kaplemi. Po jeho smrti v roce 1722 převzal stavbu Kilián Ignác, který dokončil závěr chrámu, kupoli a věž. Kostel byl vysvěcen roku 1752, jeho výzdoba však pokračovala ještě později.
Výsledkem je monument, který dodnes určuje podobu Malostranského náměstí i celého levého břehu Vltavy. Vnitřní výška kopule činí 57 metrů, vnější výška s lucernou dosahuje 79 metrů. Interiér pokrývá přibližně 3000 metrů čtverečních nástěnných maleb a doplňuje jej více než padesát soch. Na výzdobě se podíleli například František Xaver Palko, Jan Lukáš Kracker a sochařská dílna Ignáce Františka Platzera.
Ke kostelu patří také svatomikulášská městská zvonice. Nešlo však o církevní stavbu – patřila obci a sloužila mimo jiné jako požární hláska. Kilián Ignác ji navrhl, Anselmo Lurago dokončil podle jeho plánů v roce 1755. Na ochoz ve výšce 65 metrů vede 215 schodů a odměnou je pohled na střechy Malé Strany z neobvyklé perspektivy.
Od Lorety k Břevnovu
Na Hradčanech se Dientzenhoferové podíleli na podobě pražské Lorety. Kryštof v letech 1710 až 1717 upravoval některé kaple v ambitu a podílel se na průčelní budově, Kilián Ignác jeho práci dokončil. V letech 1747–1750 pak vybudoval druhé patro ambitů.
Loreta přitom není jen známé průčelí se zvonkohrou. Uvnitř se nachází Svatá chýše, ambity, kaple, kostel Narození Páně i klenotnice. Pozornost přitahuje také zvonohra s třiceti zvony, z nichž 27 je mechanicky zapojeno. Každou celou hodinu se rozeznívá melodie, jejíž tradice sahá do roku 1695.
Jiný typ barokního zážitku nabízí břevnovský klášter. Jeho rozsáhlá přestavba probíhala za opata Otmara Zinka a od roku 1716 se na ní podílel také Kilián Ignác. Po otcově smrti převzal vedení staveb břevnovského opatství. Bazilika svaté Markéty je založena na průniku za sebou řazených oválných tvarů. Zvlněné stěny a složitý systém kleneb vytvářejí prostor, který nepůsobí strnule, ale jako by se neustále pohyboval.
Dientzenhoferův vliv se v Břevnově neomezil na architekturu. Navrhl hlavní oltář baziliky a podle jeho návrhů vznikaly také některé další oltáře a pravděpodobně i chórové lavice. S otcem se podílel rovněž na stavbě prelatury, reprezentativního sídla opata z let 1716–1721. Ta svým vybavením připomíná spíše zámecké sídlo než běžnou mnišskou budovu. Břevnovský areál lze navštívit v rámci komentovaných prohlídek, které obvykle zahrnují baziliku, kryptu z 11. století a prelaturu.
Letohrádek, knihovna a prostor pro lidi
Na Novém Městě stojí letohrádek Amerika, považovaný za první pražské dílo Kiliána Ignáce po jeho desetiletém studiu evropské architektury. Vznikl v letech 1717–1720 pro Jana Václava hraběte Michnu z Vacínova. Jednopatrová stavba s mansardovou střechou má plasticky modelované průčelí a zahradu zdobenou sochami z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Dnes zde sídlí Muzeum Antonína Dvořáka.
Také Klementinum připomíná Dientzenhoferův podíl na pražské architektuře. Rozsáhlý jezuitský areál se dokončoval přibližně do roku 1726 a barokní knihovní sál byl hotov roku 1727, pravděpodobně podle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Právě zde je důležité rozlišovat mezi jistým autorstvím a připisováním. Knihovní sál však bezpochyby patří k nejcennějším historickým prostorům v centru města a zachoval se v původní podobě.
Invalidovna: největší příběh pokračuje
Na východním okraji historického centra čeká Invalidovna v Karlíně, další z Dientzenhoferových monumentálních projektů. Kilián Ignác ji navrhl pro válečné invalidy a jejich rodiny. Základní kámen byl položen roku 1732 za přítomnosti císaře Karla VI. Původní záměr počítal s ubytováním až 4000 invalidů s rodinami, uskutečnila se však pouze přibližně devítina plánovaného komplexu. I tak patří Invalidovna k největším barokním areálům v Čechách a od roku 2017 je národní kulturní památkou.
Její současný příběh se týká také památkové péče. Komplexní obnova byla slavnostně zahájena 26. srpna 2026. Projekt za 2,15 miliardy korun zahrnuje opravu historické budovy, dva nové objekty a revitalizaci zahrad. Po dokončení plánovaném na rok 2029 má být veřejnosti zpřístupněno zhruba 80 procent prostor, včetně expozic, výstavních a multifunkčních sálů, návštěvnického centra, kavárny a vzdělávacího zázemí. Znovuotevření se předběžně očekává v roce 2030.
Pražská trasa po Dientzenhoferových stopách tak vede od poutních míst a chrámových kupolí přes klášterní areály a městské muzeum až k budově, která teprve čeká na novou veřejnou roli. Právě v tom spočívá její kouzlo: baroko zde není uzavřenou kapitolou dějin umění, ale stále živou součástí města.