Na pražské Malé Straně se Santiniho stopa někdy skrývá v drobném rozdílu mezi tím, co architekt skutečně vytvořil, a tím, co mu bývá připisováno. Právě takové čtení města slibuje komentovaná vycházka, která v sobotu 21. listopadu 2026 vyrazí od tramvajové zastávky Pohořelec. Její trasa povede místy spojenými s mládím a ranou kariérou Jana Blažeje Santiniho Aichela a nabídne pohled na Hradčany i Malou Stranu.
Od Pohořelce k pražským začátkům
Santini se narodil v Praze 3. února 1677 v rodině italského původu, která byla spojená s kamenictvím. Než se prosadil jako architekt, učil se malířem u Kristiána Schrödera. Důležitou zkušeností pro něj byla také práce a profesní návaznost na architekta Jeana-Baptista Matheye. Po jeho smrti Santini přebíral některé nedokončené projekty.
Vycházka začíná u sochy astronomů Tychona Brahe a Jana Keplera na Pohořelci. Toto místo je především výchozím bodem programu; dostupné údaje samy o sobě nepotvrzují přesné místo Santiniho rodného domu ani konkrétní budovu, kde prožil dětství. Těžiště trasy tak nespočívá v hledání jediné „Santiniho adresy“, ale v zasazení jeho příběhu do širšího prostředí tehdejší Prahy.
Nerudova ulice jako galerie architektury
Jedním z nejvýraznějších okruhů Santiniho pražských vazeb je Nerudova ulice. Městský průvodce Prahy 1 spojuje s jeho jménem kostel Panny Marie u kajetánů, Thunovský neboli Kolovratský palác a Morzinský palác. U kostela je však třeba rozlišovat mezi jednotlivými autory: stavba je spojována s Matheyem, zatímco Santinimu se připisuje úprava průčelí.
Morzinský palác získal svou podobu přestavbou v letech 1713–1714. K jeho nepřehlédnutelným prvkům patří dvojice Maurů a alegorie Dne a Noci. Tyto sochy vytvořil Ferdinand Maxmilián Brokoff, jeden z významných umělců své doby. Palác tak připomíná, že barokní architektura nevznikala jako práce jediného tvůrce: její výslednou podobu formovala spolupráce architektů, sochařů a dalších řemeslníků.
Dům, který koupil — a otázka autorství
Roku 1705 koupil Santini Valkounský dům v Nerudově ulici. Samotné vlastnictví domu je doložené, ale rozsah jeho případných stavebních zásahů je méně jistý. Některé prvky fasády se s jeho návrhem spojují, jejich autorství však není vhodné vydávat za nesporný fakt. Právě podobné nuance dělají z vycházky víc než přehlídku slavných jmen: učí všímat si, jak se o historických stavbách získávají a zpřesňují poznatky.
Santini zemřel v Praze 7. prosince 1723. Pohřben byl na dnes zrušeném hřbitově u bývalého kostela svatého Jana Křtitele v dnešní Šporkově ulici. Místo připomínají kříž a pamětní deska. I tato zastávka propojuje architektonické dějiny s konkrétními ulicemi, které lze navštívit i dlouho po skončení komentované prohlídky.
Praktické informace k vycházce
Podle oznámení pořadatele se vycházka uskuteční 21. listopadu 2026 od 14 hodin. Sraz je u tramvajové zastávky Pohořelec, u sochy Tychona Brahe a Jana Keplera; plánovaná délka činí přibližně hodinu a půl až dvě hodiny a konec je uveden u zastávky Pražské Jezulátko. Program má zahrnovat také díla Santiniho současníků z řad architektů, sochařů a malířů.
Oznámení uvádí průvodce Martina Bělohradského, vstupné 220 až 280 korun a vstup zdarma pro děti do 12 let. Vstupenky podle něj nebude možné koupit na místě. Organizátor také uvádí, že trasa je vhodná pro kočárky i vozíčkáře. Protože termín, ceny a podmínky se mohou změnit, je vhodné před cestou ověřit aktuální informace přímo u pořadatele.