Jen málokteré muzeum v Česku dokáže na jednom místě spojit středověké dobývání stříbra s hornictvím 20. století. Hornické muzeum Planá je ukryté ve štole Ondřej Šlik pod historickým jádrem města a návštěvníci se při prohlídce pohybují přímo v důlních chodbách. Nejde tedy jen o vitríny s exponáty – část příběhu se odehrává v prostředí, které samo připomíná náročnou práci horníků.
Štola, která pamatuje staré dolování
Historická štola je spojována s dolováním v Plané od 16. století, samotné stáří díla se však v jednotlivých pramenech popisuje odlišně. Jisté je, že hornická činnost má v okolí města mnohem delší tradici. Stříbro, olovo, měď a antimon se zde podle historických dokladů dobývaly už před husitskými válkami.
Štola byla ražena ručně a na některých místech jsou dodnes patrné stopy po práci horníků. Zpřístupněný prostor tvoří labyrint chodeb, jehož rozsah se v materiálech uvádí rozdílně podle toho, které části důlního díla se započítávají. Pro návštěvníka je důležitější než přesné číslo především samotný zážitek: stísněný prostor, nerovné stěny a vědomí, že podobným podzemím lidé po generace dobývali rudu.
Od Šliků k plánské mincovně
Výraznou kapitolu v dějinách města představují Šlikové, kteří Planou drželi v letech 1517 až 1665. Těžbu stříbrných rud podporovali a jejich zájem souvisel také s provozem místní mincovny. Ta zahájila činnost v roce 1627 a o dva roky později do ní dorazilo první stříbro z dolu nazvaného Štěstí a radost.
Tuto etapu připomíná v muzeu také expozice mincí a technologie mincovnictví. Návštěva tak neukazuje hornictví jako izolované řemeslo, ale jako činnost, která ovlivňovala rozvoj města, obchod i jeho postavení v regionu. Název štoly Ondřej Šlik odkazuje na dobu, kdy bylo dobývání rud důležitou součástí hospodářského života Plané.
Technika z uranových dolů
Neméně zajímavá je část věnovaná hornictví 20. století. Po druhé světové válce se v západních Čechách hledaly a těžily radioaktivní suroviny. Expozice připomíná uranové doly v okolí Zadního Chodova, Oldřichova a dnes zaniklé Slatiny, jejichž provoz skončil na konci 20. století.
Ve štole jsou vystaveny důlní lampy, přilby a další pokrývky hlavy, hornické uniformy i kolejová technika. Nechybí radiometrické přístroje, vybavení důlních měřičů a technika báňských záchranářů. Právě tyto předměty dávají nahlédnout do každodennosti moderních dolů: k práci pod zemí patřilo měření, doprava materiálu, ochrana zdraví i připravenost zasáhnout při nehodě.
Část exponátů je umístěna v aranžovaných scénách přímo v důlním prostředí. Díky tomu nepůsobí muzeum jako běžná sbírka techniky, ale spíše jako průchod různými podobami hornické práce. K vidění jsou také minerály, nástroje, výbušniny, vltavíny a samostatná expozice věnovaná báňskému záchranářství.
Prakticky před návštěvou
Muzeum najdete na adrese Sadová 816 v Plané. Prohlídka trvá přibližně hodinu a podle provozovatele je přístupný celý labyrint chodeb. Podzemní prostory mohou být zajímavým cílem pro rodiny, školní skupiny i každého, kdo chce poznat technické dědictví regionu jinak než prostřednictvím klasické výstavní síně.
Otevírací doba se mění podle sezony. V dubnu, květnu a září bývá muzeum otevřeno o víkendech, v červnu od úterý do neděle a během července a srpna také od úterý do neděle v delším režimu. Poslední prohlídka začíná 45 minut před koncem návštěvní doby. Aktuální ceny a termíny je proto vhodné před cestou ověřit u provozovatele; prohlídku lze po telefonické domluvě sjednat i mimo běžnou otevírací dobu.
Prostor je podle dostupných údajů téměř bezbariérový. Před vstupem jsou tři schody, které lze s pomocí personálu překonat také s kočárkem nebo invalidním vozíkem. Hornické muzeum tak není jen připomínkou zaniklých dolů, ale i příkladem, jak může zachované podzemní dílo vyprávět dějiny celého města.