Rudolf Urc nebyl jen režisérem. Jeho jméno je spojené také s dramaturgií, filmovou publicistikou, výukou a mapováním dějin animace. Právě tuto širší stopu v československé filmové kultuře připomene Národní filmový archiv v pražském Kině Ponrepo. Ve středu 9. září 2026 od 18 hodin zde uvede pásmo deseti krátkých animovaných filmů o celkové délce 67 minut.
Projekci doprovodí úvodní slovo Michaely Mertové. Program je koncipovaný jako výběr filmů, na nichž se Urc podílel v různých tvůrčích rolích. Nejde tedy pouze o přehlídku jeho vlastní režie, ale o pohled na prostředí slovenské animace, které pomáhal formovat.
Deset krátkých filmů v jednom večeru
Výběr začíná snímkem Konserva z roku 1950 a pokračuje filmy Šach (1974), Kino (1977), Obyčajný príbeh a Posledný kameň (oba 1982). Následují Vynálezca (1983), Prvá trieda (1984), Mesto na Dunaji (1985), Keby som bol vtáčkom... (1986) a Elixír (1989).
Urc je v programu uveden mimo jiné jako režisér filmů Konserva a Prvá trieda. U dalších titulů se jeho účast pojí s dramaturgií či jinou spoluprací. Pásmo tak zachycuje několik desetiletí slovenské animované tvorby a ukazuje, že filmový odkaz jedné osobnosti může sahat daleko za její vlastní filmografii.
Od dokumentu k animaci
Rudolf Urc, který zemřel 13. ledna 2026 ve věku 88 let, vystudoval dramaturgii na pražské FAMU. Po studiích působil ve slovenském Spravodajském filmu a ve Studiu krátkých filmů v Bratislavě, kde pracoval jako režisér a vedoucí dramaturg.
Výrazně do jeho profesního života zasáhla normalizace. Jeho dokumentární tvorba byla zakázána, a Urc se proto přesunul k animovanému filmu. Této oblasti se následně věnoval naplno a stal se jednou z osobností, které pomáhaly slovenskou animaci rozvíjet nejen prakticky, ale také odborně.
Po roce 1989 se podílel na vzniku Katedry animované tvorby na Filmové a televizní fakultě VŠMU v Bratislavě. Jako pedagog ovlivnil další generaci filmařů a jako autor či spoluautor odborných publikací pomáhal obor také popsat a uchovat. Z jeho práce vycházejí například knihy Animovaný film a Slovenský animovaný film. Významným počinem byl rovněž dokumentární projekt Čarovný svet animovaného filmu, který mapoval dějiny slovenské animace, její autory i důležité tendence.
Ponrepo jako kino filmové paměti
Pro připomenutí slovenského filmaře není Ponrepo náhodnou adresou. Klubové kino Národního filmového archivu sídlí v historicky cenném refektáři staroměstského Konviktu v Bartolomějské ulici. Prostor má dlouhou kulturní minulost: ve 14. století zde stával dům Jerusalem s kaplí svaté Maří Magdaleny, později tu působila varhanická škola a po roce 1945 také studio loutkového filmu Jiřího Trnky.
Dnešní Ponrepo se zaměřuje na české i zahraniční filmy, především ze sbírek Národního filmového archivu. Projekce Urcových snímků zde proto zapadá do širšího poslání kina: vracet starším a méně dostupným filmům divácký život a ukazovat je v souvislostech, které běžná distribuce často nenabízí.
Po animaci přijde na řadu dokument
Vzpomínkový program bude v Ponrepu pokračovat také 15. září 2026 od 18 hodin, kdy se pozornost přesune k Urcově dokumentární tvorbě. Oba večery společně připomenou filmaře, jehož kariéra se pohybovala mezi několika oblastmi – od režie přes dramaturgii až po vzdělávání a filmovou historiografii.
Kino Ponrepo najdete na adrese Bartolomějská 11 v Praze 1. Podle původního programu činí vstupné 120 korun, aktuální cenu a dostupnost míst je však vhodné před návštěvou ověřit u pořadatele. Kino nabízí bezbariérový vstup přes dvůr a indukční smyčku pro návštěvníky se sluchadly.