Jen několik minut chůze od stanice metra Kolbenova se nachází areál, který dobře ukazuje, jak může Praha pracovat se svou průmyslovou minulostí. Pragovka Art District nevznikla jako nově postavené kulturní centrum. Její základ tvoří bývalé tovární haly automobilky Praga, dnes doplněné o galerie, ateliéry, kavárnu, eventové prostory, skatepark a další aktivity.
Z automobilky do industriálního brownfieldu
Příběh místa začal v roce 1907 založením Pražské továrny na automobily. V pozdější době se zde v rámci komplexu ČKD Kolbenova vyráběly osobní i nákladní automobily a automobilové součásti. Výrobní provoz však postupně zanikl a rozsáhlý areál o rozloze přibližně 22 hektarů zůstal dlouho stranou běžného městského života.
Právě opuštěnost se nakonec stala jedním z důvodů, proč si místo našli umělci. První ateliéry se zde začaly objevovat kolem let 2010 a 2011. Zpočátku šlo především o jednotlivce hledající velkorysé a netypické prostory, postupně se ale vytvořila komunita, která začala pořádat výstavy, setkání a další veřejné programy.
Haly, které vyprávějí vlastní příběh
Nejvýraznější stavbou areálu je E Factory. Budova vznikla v letech 1931 až 1934 původně jako ústřední poštovní skladiště. Její architektonické řešení navrhl Josef Kalous, žák Jana Kotěry, a stavbu realizovala firma Karla Skorkovského. Uvnitř zaujmou především osmiboké sloupy s hřibovitými hlavicemi, které dávají velkému industriálnímu prostoru nečekaně dekorativní charakter.
K historickým dominantám patří také meziválečný komínový vodojem. Podle informací městské části jde o poslední dochovaný komínový vodojem svého druhu ve Vysočanech. Spolu s halou E je chráněn jako kulturní památka. Za pozornost stojí rovněž funkcionalistická hala č. 19, vybudovaná v roce 1948 v souvislosti s výrobou Junkers.
E Factory se obnovuje postupně. První etapa, která se týkala dvou křídel budovy, byla podle provozovatele dokončena v lednu 2025. Přinesla mimo jiné nové lobby, kavárnu, galerii, zázemí pro akce a upravená nádvoří. Další fáze je plánována do roku 2027, termín je však třeba chápat jako záměr projektu, nikoli jako neměnný příslib.
Galerie uprostřed živé komunity
Pragovka není klasické muzeum, kde návštěvník prochází přesně vymezenou expozicí. Umění je zde součástí každodenního provozu. Spolek Pragovka for Art, založený na konci roku 2017, provozuje Pragovka Gallery a podílí se na mezinárodním výstavním, rezidenčním i vzdělávacím programu.
Druhou výstavní platformou je The White Room. Obě galerie představují rezidentní umělce i autory z české a zahraniční scény a doplňují výstavy o programy pro školy, veřejnost a komunitu Prahy 9. V areálu působí více než šest desítek ateliérů a kreativních provozů. Ne všechny jsou běžně přístupné, návštěvníci se do nich mohou podívat především během organizovaných akcí, například při otevřených ateliérech.
Kavárna, skatepark i místo pro volný čas
Současná Pragovka nabízí i méně formální způsoby, jak v areálu strávit čas. Funguje zde Factory Kafe, sezonní pivní zahrada Permanent Beer Fest a krytý skatepark Red Bull MaxSpace, který navrhl profesionální skateboardista Max Habanec. Rozlehlé prostory E Factory se využívají také pro kulturní a společenské akce, filmování nebo fotografování.
Podoba jednotlivých provozů se může měnit podle sezony a aktuálního programu. Pokud míříte do galerie, na konkrétní akci nebo do skateparku, vyplatí se před cestou ověřit aktuální otevírací dobu. Areál leží na adrese Kolbenova 923/34a a od metra Kolbenova je vzdálený zhruba 250 metrů.
Budoucí čtvrť místo uzavřeného areálu
Pragovka je zároveň součástí mnohem širší proměny Vysočan. Plány počítají s propojením bydlení, kanceláří, vzdělávání, kultury, obchodu, sportu a veřejných prostranství. Do budoucna se uvažuje o nájemních i vlastnických bytech, sdíleném bydlení a loftech.
Výzvou bude zachovat industriální charakter území a současně ho otevřít pěším a cyklistům. Praha 9 chce, aby se Kolbenova proměnila v městskou třídu a aby historické stavby nezůstaly izolovanými ostrůvky. Pragovka tak není jen povedenou konverzí několika továren. Je také ukázkou toho, jak se bývalý brownfield může postupně stát součástí běžného městského života – bez toho, aby přišel o svou paměť a osobitou atmosféru.