Prášilské jezero patří mezi pět ledovcových jezer na české straně Šumavy. Leží v nadmořské výšce přibližně 1 079 až 1 080 metrů, na severovýchodním svahu Poledníku. K vodní hladině vede z Prášil značená pěší cesta dlouhá zhruba pět kilometrů, takže jde o dobře dostupný cíl pro výletníky, kteří chtějí poznat jednu z nejpozoruhodnějších tváří šumavské přírody.
Jezero vyhloubil horský ledovec
Současná podoba jezera vznikla v pleistocénu působením horského ledovce. Ten vyhloubil v úbočí hory karovou pánev, tedy amfiteátrovitou prohlubeň obklopenou strmějšími svahy. Karová stěna nad jezerem je vysoká přibližně 150 metrů a souvisí s vrchem Skalka. Na místě tak lze poměrně názorně sledovat, jak dokázal ledovec měnit horskou krajinu.
Vodní plocha zabírá asi 3,7 hektaru. Maximální hloubka se podle různých údajů pohybuje kolem 15 metrů, některé prameny uvádějí i vyšší hodnotu. Jezero odvádí vodu Jezerní potok, který pokračuje do povodí Křemelné, Otavy, Vltavy a nakonec Labe.
Balvanitá hráz a Stará jímka
Jedním z nejvýraznějších prvků Prášilského jezera je jeho morénová hráz. Tvoří ji přibližně devět metrů vysoký val žulových balvanů, doplněný dvěma staršími morénovými valy. Právě moréna zde patří k nejlépe zachovaným a nejpůsobivějším stopám ledovcové činnosti mezi šumavskými jezery.
Pod jezerem se nachází Stará jímka, bažinatá kotlina, která je považována za pozůstatek dalšího, dnes zarostlého ledovcového jezera. Její vývoj není podrobně prozkoumán, přesto doplňuje zdejší obraz krajiny, která se v průběhu tisíců let výrazně proměňovala. Historicky se jezero označovalo také německým názvem Stubenbacher See.
Z Prášil k vodní hladině
Nejjednodušší přístup vede přímo z Prášil po červené turistické značce. Trasa měří přibližně pět kilometrů a postupně zavede návštěvníka do klidnějších, lesnatých partií Národního parku Šumava. Výlet není jen cestou k samotné vodě – okolí nabízí pohled na karovou stěnu, morénové valy, balvanitou hráz i údolí Jezerního potoka.
Další možnost představuje cesta z parkoviště U vojenského seřadiště po žluté a zelené značce, která se u jezera napojuje na červenou trasu. Tento přístup je dlouhý přibližně 3,5 kilometru. Parkování, průběh tras i případná omezení se mohou měnit, proto je vhodné ověřit aktuální podmínky před cestou.
Prášilské jezero leží v chráněném území a pohyb v jeho okolí má svá pravidla. U karů šumavských ledovcových jezer jsou vymezena klidová území a u Prášilského jezera je podle návštěvního režimu vstup omezen na čelní morénu. Návštěvníci by proto měli zůstávat na značené trase a respektovat aktuální pokyny Správy Národního parku Šumava.
Pomník i legenda z jezerních hlubin
Na hrázi stojí kamenný pomník Ottokara Kareise, studenta, který se v jezeře utopil v roce 1927. Událost připomíná také latinský nápis na pamětní desce. Pomník dodává jinak tichému přírodnímu místu silný lidský rozměr a připomíná, že horská krajina může být krásná i nebezpečná.
Se stejným místem se spojuje také pověst o Jezerní panně. Podle legendy se měla dívka z chudé dřevařské rodiny utopit společně se svým milencem z bohaté pražské rodiny a jejich dcerou poté, co jim rodiny bránily ve sňatku. Dívka se prý dodnes zjevuje u jezera jako tajemná Jezerní panna. Jde samozřejmě o folklorní vyprávění, nikoli o doloženou historickou událost – k atmosféře Prášilského jezera však patří stejně jako mlha nad hladinou nebo šumění lesa.
Prášilské jezero tak není jen cílem krátkého výletu. Na jednom místě spojuje geologickou památku, zachovalé stopy dávného ledovce, proměnlivou šumavskou přírodu i příběhy, které se předávají po generace. Kdo sem vyrazí z Prášil, dojde k jednomu z osmi šumavských ledovcových jezer – a k jednomu z nejpůsobivějších míst v okolí Poledníku.