Od kostela sv. Prokopa v Prášilech zůstává dnes především jeho půdorys v terénu. Jeho osud přitom není jen příběhem zaniklé stavby: odráží také proměny samotné obce, kterou po válce zasáhlo vylidnění a později vojenské využití území. Na západním okraji Prášil lze díky upraveným základům alespoň částečně poznat, jakou podobu měla někdejší místní dominanta.
Od dřevěné kaple ke klasicistnímu kostelu
Ještě před kostelem stála na tomto místě dřevěná kaple, postavená roku 1756. Na počátku 19. století ji nahradila zděná stavba. Nový kostel nechal v letech 1802 až 1803 vystavět majitel panství Josef II. ze Schwarzenbergu. Prášily tak získaly stavbu, která sloužila místnímu společenství po více než jedno a půl století.
Kostel byl jednolodní a měl obdélný půdorys se zaoblenými nárožími. Nad průčelím se zvedala hranolová věž zakončená mansardovou plechovou bání. Uvnitř byly tři oltáře, pocházející z roku 1855. Z těchto údajů si lze představit poměrně střízlivou klasicistní stavbu, která se svými rozměry i polohou uplatňovala v každodenním životě obce.
Vylidněná obec a armádní využití
Po druhé světové válce se Prášily vylidnily a na počátku 50. let byly začleněny do vojenského újezdu Dobrá Voda. Kostel přešel do užívání armády. V 60. letech byl odsvěcen a později sloužil mimo jiné jako kulturní místnost, kde se promítaly filmy. Sakrální prostor tak dostal nové využití v obci, jejíž život se výrazně proměnil.
Takové využívání však stavbě nezajistilo potřebnou péči. Kostel postupně chátral a jeho věž se začala naklánět. V roce 1977 dali plzeňští památkáři souhlas k demolici. K odstřelení došlo 4. ledna 1979. Z kostela, který po generace sloužil jako duchovní i orientační bod Prášil, nezůstala stojící stavba.
Co připomíná kostel dnes
Pozůstatky leží na svahu na západním okraji obce, nad bývalým Schwarzenberským úřadem čp. 120. Nejde o ruinu s dochovanými zdmi, ale o upravené základy, podle nichž lze sledovat původní půdorys. V roce 2014 byly základy odkryty, doplněny a zpevněny. Opravena byla také kamenná podlaha a upraven okolní terén.
Právě tato nenápadná podoba dává místu zvláštní charakter. Návštěvník tu neuvidí obnovený kostel ani jeho původní vybavení, může ale vnímat obrys stavby a její umístění v krajině obce. Základy nejsou pouhým stavebním pozůstatkem: připomínají také přerušení běžného života Prášil a dobu, kdy se obec ocitla ve vojenském újezdu.
Krátká zastávka s příběhem
Místo se hodí jako zastávka při poznávání Prášil, zejména pro ty, kdo se zajímají o proměny šumavských obcí a jejich památek. Kostel sv. Prokopa už nelze navštívit jako interiér ani obdivovat jako zachovanou architekturu. Jeho příběh však propojuje stavební dějiny s poválečnými událostmi a ukazuje, jak rychle může zaniknout stavba, která po dlouhou dobu tvořila přirozenou součást obce.
Při návštěvě je vhodné respektovat pietní charakter místa a řídit se místním značením. Přesná poštovní adresa pozůstatků není uvedena; orientačním bodem je západní okraj Prášil a objekt bývalého Schwarzenberského úřadu.