Největší zdejší zvon měří v průměru 1,60 metru a na výšku 1,32 metru. Právě rozměry zvonů pomáhají pochopit, proč u kostela sv. Bartoloměje v Rakovníku stojí samostatná zvonice, oddělená od chrámu zhruba deseti metry. Podle tradičního vysvětlení by věž kostela jejich váhu neunesla. Zvonice tak není jen doplňkem kostela, ale výraznou památkou s vlastním příběhem.
Stavba, která se v čase proměňovala
Zvonici najdete na vyvýšeném prostranství u severního průčelí kostela, v historickém jádru města. Kostel, zvonice a někdejší hřbitov tvořily součást samostatně opevněného areálu. Vznik zvonice se obvykle klade do roku 1495, její dnešní podoba však odráží také pozdější úpravy.
Dochovaný nápis připomínal opravu vazby v roce 1526 a šestiboké vyzdvižení zvonice v roce 1630. Některé popisy uvádějí, že původní stavba byla dřevěná a nynější podobu získala přestavbou kolem roku 1630. Jde tedy o památku, kterou nelze jednoduše přiřadit k jedinému okamžiku: její příběh se skládá z několika stavebních etap.
Mlynář, Žebrák a zvon jménem Václav
Největší zvon se jmenuje Bartoloměj a přezdívá se mu Žebrák. Menší zvon Václav má průměr 1,37 metru a výšku 1,08 metru. Za jejich pořízením stojí podle dochovaných záznamů rakovnický mlynář Jiří Novák, někdy uváděný také jako Jiřík Novák.
Právě časová osa zvonů se v pramenech rozchází. Jeden přepis nápisů uvádí, že Novák koupil roku 1495 u pražského zvonaře Jiřího zvony Bartoloměje a Jiřího. Poškozený Jiří měl být při opravě roku 1526 přelit a přejmenován na Václava. Jiný popis klade vznik Bartoloměje do roku 1492, druhý zvon spojuje s rokem 1495 a jeho přelití a přejmenování na Václava uvádí až k roku 1589. Jednotlivé verze proto nelze bez dalšího ověření spojit do jedné jisté chronologie.
Jméno Mlynář, které se v souvislosti se zvony objevuje, odkazuje k Jiřímu, později nazývanému Václav. Bartoloměj byl podle starší literatury ve své době pátým největším zvonem v Čechách. Nápisy na zvonech a zvonici byly zaznamenány při opravě v roce 1894. Při další opravě roku 1979 už nebyly zjistitelné a obnoveny nebyly.
Znaky nad okny a dubová konstrukce
Nad žaluziovými okny zvonice jsou polychromované znaky země, města a deseti řemeslnických cechů. Stavba tak připomíná nejen církevní život, ale i městské společenství a řemesla, která měla v Rakovníku své místo. Při prohlídce zvenčí stojí za to zvednout oči právě k těmto barevným znakům.
Uvnitř jsou zvony zavěšeny na dubové zvonové stolici. Ta je konstrukčně nezávislá na vnějším zdivu a plášti zvonice. Jde o důležitý detail: mohutné zvony mají vlastní nosnou konstrukci, oddělenou od obvodových stěn stavby.
Stopa někdejšího hřbitova
Při opravě zárubní zdi u zvonice v letech 2020 až 2021 archeologický dozor zaznamenal zlomky pozdně středověké keramiky i lidské ostatky. Nálezy připomněly, že okolí kostela bývalo pohřebištěm a že pozdější stavební zásahy jeho prostor narušily. I zdánlivě nenápadná zeď tak odhalila další vrstvu historie místa.
Velkou zvonici najdete u kostela sv. Bartoloměje na Husově náměstí. Případná možnost vstupu do interiéru se může měnit; pravidelnou otevírací dobu dostupné informace nepotvrzují, proto je vhodné ověřit přístupnost u farnosti. Už při pohledu zvenčí ale zvonice nabízí dost důvodů k zastavení: mohutné zvony, městské znaky i stavební příběh, který se vyvíjel po několik staletí.