Ranská jezírka jsou pozůstatkem těžby železné rudy, ale dnes je v krajině snadné vnímat především jako lesní mokřady. Mezi vyvýšeninami starých hald leží zatopené prohlubně a jejich okraje postupně zarostly rostlinami typickými pro mokrá a rašelinná místa. Přírodní rezervace tak spojuje dvě tváře Vysočiny: stopu lidské práce i přírodu, která si pozměněné území přetvořila po svém.
Krajina s otiskem těžby
Železná ruda se v okolí těžila už ve středověku a výrazněji také v 18. století. Těžba zanechala v terénu soustavu prohlubní a navršených hald. Některé prohlubně se naplnily vodou a vznikla jezírka, která dnes patří k nejvýraznějším prvkům rezervace. Okolní terén proto není přirozeně modelovaným lesním reliéfem, ale výsledkem dlouhodobé lidské činnosti.
Na první pohled působí jezírka jako klidná lesní zákoutí. Jejich význam však tkví také v tom, co se děje u vody a podél břehů. Ty jsou místy zrašelinělé a vytvářejí prostředí pro mokřadní společenstva. Krajina, kterou změnila těžba, se tak postupně stala útočištěm druhů vázaných na vodu a vlhkou půdu.
Malý svět mokřadních rostlin a živočichů
Mezi rostlinami, které se v rezervaci vyskytují, jsou například bublinatka menší, zevar nejmenší, leknín bělostný nebo rosnatka okrouhlolistá. Roste tu také tolije bahenní a prstnatec Fuchsův. Nejde o druhy, které by bylo možné při každé návštěvě snadno zahlédnout; jejich výskyt závisí na roční době i konkrétních podmínkách.
Vodní plochy jsou důležité také pro obojživelníky. Slouží k rozmnožování čolka horského, skokana hnědého a ropuchy obecné. Lesy v okolí mají zase význam pro řadu ptáků. Hnízdí zde mimo jiné sluka lesní, kulíšek nejmenší, sýc rousný, datel černý nebo lelek lesní. Rezervace je proto zajímavá nejen samotným pohledem na jezírka, ale i jako pestrý celek vodních, mokřadních a lesních stanovišť.
V lesním porostu převažuje smrk, doplňují jej například buky, borovice, javory a břízy. Rozmanitost prostředí se tak neomezuje na břehy jezírek: vedle mokřadů tvoří důležitou součást lokality i okolní les.
Rezervace v Žďárských vrších
Ranská jezírka leží v nadmořské výšce přibližně 630 až 645 metrů a celé území spadá do CHKO Žďárské vrchy. Chráněným územím jsou od 4. října 1990; aktuální evidence uvádí rozlohu necelých 30 hektarů. Lokalita je zároveň součástí evropsky významné oblasti, která chrání mimo jiné vodní prostředí s vegetací parožnatek i přirozená dystrofní jezera a tůně.
Rezervace zasahuje do katastrů Havlíčkovy Borové a Starého Ranska. Pro návštěvníky je praktickým východiskem Havlíčkova Borová, odkud leží přibližně tři kilometry severovýchodním směrem. Městys doporučuje přístup po červené turistické značce kolem Cihelny a Podhorského rybníka.
Výlet za pozorným pozorováním
Ranská jezírka nejsou místem, které by bylo třeba dobývat dlouhou túrou nebo procházet po jednotlivých březích. Nejlépe vyniknou při klidné procházce, kdy si člověk všímá proměn terénu, mokřadních okrajů a rozdílu mezi navršenými haldami a zatopenými sníženinami. Právě pohled na celý lesní celek připomíná, že dnešní přírodní hodnota území má překvapivě lidský původ.
Protože jde o přírodní rezervaci v chráněné krajinné oblasti, je vhodné držet se značených cest a nerušit mokřadní stanoviště ani jejich obyvatele. Živočichy člověk při běžné návštěvě spatřit nemusí, ale i bez pozorování vzácných druhů stojí za to sledovat, jak se v někdejších důlních prohlubních vytvořil nový, citlivý svět.