Na severním svahu beskydské Ropice se les místy rozestupuje mezi skalami, balvany a sutí. Nejde jen o působivou kulisu: zdejší svah výrazně přetvořila skalní lavina a její stopy jsou dodnes součástí chráněné krajiny. Přírodní rezervace Ropice tak spojuje staré lesy s neobvyklými geomorfologickými útvary.
Dvě části mezi Ropicí a Ropičkou
Rezervace leží v Moravskoslezských Beskydech, převážně v katastru obce Řeka, menší část zasahuje také do Morávky. Má dvě oddělené části. Větší, označovaná jako Ropice I, obklopuje vrcholy Ropice vysoké 1082 metrů a Velkého Lipového s nadmořskou výškou 999 metrů. Rozkládá se hlavně na jejich strmých severních svazích, v pramenné oblasti Ropičanky. Menší Ropice II leží jihovýchodně od vrcholu Ropička, na svazích pramenů Velkého Lipového potoka.
Chráněné území bylo zřízeno v roce 2010. Zřizovací nařízení uvádí rozlohu 255,3 hektaru a nadmořskou výšku od 650 do 1082 metrů. V terénu se střídají lesní porosty, skalní stěny, sutě i rozsáhlé svahové deformace. Podloží tvoří flyšové horniny slezské jednotky, zejména godulské souvrství s glaukonitickými pískovci.
Stopy pohybu svahu
Skalní lavina na severním svahu Ropice dala vzniknout členitému terénu, kde se v lese objevují skalní výchozy i nahromaděné balvany. Podle odborného výkladu Správy CHKO Beskydy začal tento proces svah modelovat už v 6. až 7. století. Další výraznější pohyby se odehrály koncem 17. století a mohly souviset s odlesňováním v době valašské kolonizace. Jde o odbornou interpretaci vývoje svahu, nikoli o údaj ze zřizovacího nařízení.
Právě propojení lesního prostředí s pozůstatky svahových pohybů dává Ropici zvláštní charakter. Krajina tu nepůsobí jako upravený park; její podoba je výsledkem dlouhého přírodního vývoje a místy také zásahů člověka. Při pohybu územím je proto dobré držet se značených tras a respektovat vyznačené hranice rezervace.
Bučiny plné života
V nižších a středních polohách převažují přírodě blízké bučiny. Najdeme tu kyselé bučiny, místy také bučiny květnaté a suťové lesy. Ve výše položených partiích se objevují smíšené porosty s původním smrkem. Pro život mnoha organismů jsou důležité doupné stromy i tlející dřevo, které v hospodářsky intenzivně využívaných lesích často chybí.
Odborný materiál Správy CHKO z roku 2011 uvádí, že při průzkumu bylo v rezervaci zaznamenáno 62 druhů ptáků. Mezi příklady patří puštík bělavý, strakapoud bělohřbetý, holub doupňák, tetřev hlušec a jeřábek lesní. Jde o výsledek tehdejšího průzkumu, nikoli o aktuální soupis všech druhů. Území je zároveň součástí prostředí, které využívají všechny tři velké šelmy Beskyd: medvěd hnědý, rys ostrovid a vlk. Jejich přítomnost v širší oblasti ovšem neznamená, že je návštěvník při výletě pravděpodobně spatří.
Výlet s ohledem na chráněnou přírodu
Starší informační materiály uvádějí červenou hřebenovou trasu mezi chatou Ropička a vrcholem Ropice a žlutou trasu z Řeky, která vede napříč rezervací. Značení i průchodnost se mohou měnit, proto je před cestou rozumné ověřit aktuální mapu a případná omezení. Hranice rezervace vyznačují červené pruhy na stromech a tabule s malým státním znakem.
Ropice není jen cestou k horskému vrcholu. Nabízí možnost vnímat, jak se v jednom beskydském území potkávají staré bučiny, lesní druhy a dramaticky modelovaný svah. Nejlépe ji poznáte pomalým pohybem po značených cestách, s pozorností věnovanou detailům: od doupných stromů až po balvany, které zůstaly po dávných pohybech hory.