Rýmařovská radnice není památkou, kterou by šlo jednoduše zařadit do jednoho slohu. Její dnešní podoba vznikala po etapách: ve starším renesančním jádru se postupně otiskly barokní, klasicistní i empírové úpravy. Mohutná dvoupatrová budova s hranolovou nárožní věží a mansardovou střechou tak působí jako stavební kronika města.
Stojí uprostřed náměstí Míru a patří k jeho nejvýraznějším dominantám. Při prohlídce zvenčí stojí za pozornost nejen věž a střecha, ale také to, jak se její hmota skládá z různých stavebních období. Radnice je kulturní památkou od roku 1958.
Počátky ukryté ve starším zdivu
Odborníci kladou počátky stavby na přelom 14. a 15. století. První písemná zmínka o rýmařovské radnici je však až z roku 1560, a tak její ranou historii pomáhá skládat především samotná budova. Dochované zdivo v suterénu věže může být starší než ostatní části.
Objevila se také možnost, že stavba původně sloužila jako tvrz městského fojta. Jde ale o spornou hypotézu, nikoli o jistě doložený původ radnice. Bezpečnější stopou je renesanční přestavba v 16. století, při níž byla budova zvýšena do patra. Její tehdejší podobu zachytil Pavel Fabricius na mapě Moravy z roku 1569.
Úřad nahoře, obchody dole
Radnice nebyla jen sídlem městské správy. V patře zasedala městská rada, zatímco přízemí sloužilo mimo jiné obchodování. Po přestavbě na konci 17. století se v přízemí nacházely krámky, které využívali řezníci a další obchodníci. Budova tak spojovala rozhodování o městě s každodenním ruchem náměstí.
Proměnu přinesl požár města v roce 1668. Radnice byla následně přestavěna v letech 1669–1670 a právě do roku 1669 se klade vznik osmihranné horní části věže. Její dnešní vzhled tedy není prostým pozůstatkem renesanční stavby, ale výsledkem obnovy po ničivém požáru.
Požáry měnily její tvář
Další zásadní zásahy souvisely s požáry v letech 1765 a 1790. Po prvním z nich probíhala obnova v letech 1765–1772 a radnice tehdy zřejmě získala druhé patro. Po požáru roku 1790 se upravovaly interiéry a vzniklo vnitřní schodiště. Opakované opravy tak ovlivňovaly nejen vzhled budovy, ale i její vnitřní uspořádání.
V roce 1844 byla radnice znovu upravena a zvýšena. Tato stavební etapa se řadí k empírovým až pozdně empírovým úpravám. Nad hlavním vchodem je městský znak, který pomáhá budovu číst také jako sídlo místní samosprávy. Severní strana je důležitá i tím, že právě odtud se do radnice historicky vstupovalo.
Stopy minulosti uvnitř
Jedno překvapení se ukrývá v interiéru. Při úpravách v 70. letech 20. století byla v prostoru dnešního zasedacího sálu objevena studna, která patřila k někdejšímu vnitřnímu dvoru. Připomíná, že za dnešními úředními místnostmi se skrývá starší provoz budovy, který zvenčí nemusí být patrný.
Radnici si lze prohlédnout z náměstí Míru, na adrese náměstí Míru 230/1. Jde však především o městskou správní budovu, nikoli o památku s automaticky zajištěnými prohlídkami interiéru. Pokud chcete nahlédnout dovnitř nebo využít případné informační služby, je vhodné si před návštěvou ověřit aktuální možnosti.