Staré harmonium, historická pračka nebo těžká žehlička dokážou přiblížit minulost Šenova jinak než letopočty v učebnici. V místním muzeu se dějiny obce skládají z věcí, které lidé skutečně používali, a z příběhů, jež se k nim vážou. Sbírky přitom nevznikly jako soubor odložených kuriozit: významnou část muzejního fondu přinesli nebo zapůjčili sami obyvatelé.
Muzeum, které pomohli vytvořit místní
Šenovské muzeum bylo slavnostně otevřeno 29. srpna 1998 v prostorách tehdejší knihovny v mateřské škole na Lipové ulici. První expozice se zaměřila na historii obce a zabírala přibližně 68 metrů čtverečních. Už od počátku tak šlo o místo, kde se místní minulost uchovávala nejen prostřednictvím dokumentů, ale i předmětů z každodenního života.
V roce 2003 muzeum získalo nové prostory o rozloze 190 metrů čtverečních. Sbírky byly zapsány do Centrální evidence sbírek Ministerstva kultury a instituce se stala členem Asociace muzeí a galerií. Nadějné období však vystřídala výrazná změna: v roce 2009 muzeum přišlo o většinu dosavadního zázemí. Zůstala mu Panská oratoř s plochou přibližně 20 metrů čtverečních a zastupitelstvo rozhodlo, že muzeum bude zachováno.
Stará škola jako místo setkání s minulostí
Hlavní stálá expozice dnes sídlí v budově Staré školy, postavené v roce 1856. Ve škole se podle ředitelky muzea vyučovalo až do roku 2003, takže samotné místo je součástí místních dějin. Návštěvníci tu mohou nahlédnout například do části věnované staré kuchyni a představit si, jak vypadalo domácí zázemí v době, kdy se řada dnešních běžných úkonů dělala bez moderních spotřebičů.
Mezi konkrétní exponáty patří harmonium spojované se šenovským muzikantem Václavem Štývarem. Jiný pohled na obec nabízí kopie indikační skici z roku 1836, která zachycuje Šenov v době, kdy jej prodával Anton Skrbenský. Starou mapu či plán lze číst jako obraz místa před jeho dalšími proměnami: ukazuje, jak se obec vztahovala k okolní krajině a jak se její podoba lišila od dnešní.
Stodola a mlýn přibližují práci předků
Muzejní expozice nekončí u školních zdí. Předměty jsou vystaveny také ve stodole, kde se shromáždily nástroje, přístroje, nářadí a další vybavení používané předchozími generacemi. Venkovní zázemí zahrnuje rovněž mlýn. Právě takové prostředí pomáhá zasadit staré věci do souvislostí: návštěvník nevidí jen jednotlivý předmět, ale může přemýšlet, k čemu sloužil a jakou práci lidem usnadňoval.
Historická pračka a těžká žehlička připomínají, kolik fyzické námahy dříve vyžadovala péče o domácnost. Podobné exponáty jsou srozumitelné i bez odborného výkladu. Člověk si snadno porovná někdejší pracovní postupy s vlastní zkušeností a všimne si, jak rychle se změnilo každodenní vybavení domácností.
Skrbenští mají své místo také mimo hlavní expozici
Šenov je spojen s rodem Skrbenských, který zde podle dostupných informací působil přibližně 300 let. Expozice věnovaná tomuto rodu se však nenachází pouze v hlavní budově muzea: je umístěna v kapli u nedalekého evangelického hřbitova. Při poznávání místní historie se tak nabízí propojit návštěvu muzea s krátkou cestou k dalšímu místu, které připomíná zdejší šlechtické dějiny.
Do současnějšího příběhu města patří také kniha Laši a Lašsko, kterou muzeum a knihovna vydaly ve spolupráci s městem v roce 2025. Muzeum tak není jen úložištěm předmětů z minulosti, ale součástí širšího úsilí o zachování regionální paměti. Kdo se chystá na návštěvu, měl by si předem ověřit přístupnost muzejní expozice; zveřejněné hodiny knihovny samy o sobě nezaručují, že bude muzeum otevřené po celou tuto dobu. Najít jej lze na adrese Kostelní 128 v Šenově.