Jen málokterá železniční památka působí tak neobvykle jako Ferdinandův tunel ve Slavíči. Nevede odlehlým lesem ani skalním masivem, ale přímo středem někdejší obce. Nad jeho klenbou dnes vede místní komunikace a kolem stojí běžná zástavba. Přesto jde o mimořádně zachovaný doklad počátků železnice na Moravě.
Tunel je součástí místní části Hranice VII – Slavíč, která náleží městu Hranice v Olomouckém kraji. Je dlouhý 258,9 metru a představuje jediný tunel na původní, přibližně 275 kilometrů dlouhé trase Severní dráhy císaře Ferdinanda.
Z plánovaného zářezu vznikl tunel
Železniční spojení mezi Lipníkem nad Bečvou a Bohumínem se budovalo v době, kdy byla železnice stále novou a odvážnou technologií. Úsek byl předán veřejné dopravě 1. května 1847. Slavíčský tunel vznikal o rok či dva dříve, v letech 1845 až 1846.
Původně se počítalo s otevřeným zářezem hlubokým asi dvanáct metrů. Takové řešení však narazilo na nestabilní podloží a nebezpečí sesuvů. Vrchní inženýr Karel Hummel proto prosadil změnu projektu. Místo hlubokého zářezu vznikla konstrukce, která byla vybudována v otevřeném výkopu a následně zasypána. Přesnější označení tedy zní hloubený tunel, nikoli tunel ražený klasickým způsobem do skály.
Stavitelé nejprve vyzdili boční opěry, poté vytvořili klenbu a nakonec hotovou stavbu znovu překryli zeminou. Pravděpodobně použili takzvanou německou neboli jádrovou tunelovací metodu. Na práci se podle informačních materiálů podílelo přibližně 2 500 dělníků. Výstavba si zároveň vyžádala demolici dvou gruntů a osmi chalup.
Technická stavba s reprezentativní tváří
Ferdinandův tunel není zajímavý jen stářím. Jeho eliptická tunelová trouba je vyzděna z tesaných vápencových kvádrů a uvnitř se nacházejí také dva výklenky v jižní stěně. Rozměry se v jednotlivých popisech mírně liší podle způsobu měření. Památkový popis uvádí světlou šířku 4,8 metru a výšku přibližně 6,1 až 6,33 metru.
Nejvýraznější částí stavby jsou oba portály. Západní zdobí věnec z klenáků, polopilíře, pískovcová římsa a atika s dekorativními prvky. Východní portál má podobně slavnostní základ, jeho horní část však doplňuje nízký štít a slepá balustráda. Architektonické detaily připomínají, že ani rané železniční stavby nemusely být pouze strohými a čistě účelovými objekty.
Portály prošly rekonstrukcí v roce 2006. Díky tomu je možné dobře vnímat jejich původní podobu i kontrast mezi pečlivě opracovaným kamenem a praktickým účelem celé stavby.
Vlaky odjely, tunel zůstal
Původní tunel byl jednokolejný. Druhá kolej vznikla roku 1873 v nové trase jižně od Slavíče a později se do ní přesunula i původní kolej. Železniční provoz ve starém tunelu definitivně skončil 30. května 1895.
Objekt tím ale nezůstal bez využití. Po desetiletí sloužil jako sklad, například pro obilí, brambory nebo zeleninu. V roce 1925 jej spolu s přilehlými pozemky odkoupila obec Slavíč. O možném návratu železnice se uvažovalo ještě v roce 1965, kdy se zvažovalo zřízení třetí traťové koleje. K realizaci tohoto záměru však nedošlo.
Dnes je tunel evidován jako kulturní památka. Jeho hodnota spočívá nejen v raném datu vzniku, ale také v neobvyklém zachování konstrukce, portálů a vztahu k původnímu sídlu.
Co si při návštěvě prohlédnout
Slavíčský tunel je přístupný v návštěvním režimu, který se může měnit. Informační centrum Hranice uvádí možnost návštěvy zpravidla od 1. dubna do 1. října; mimo běžný režim lze podle aktuálních podmínek kontaktovat správce, který může objekt individuálně otevřít a zapnout osvětlení. Před cestou je proto vhodné ověřit současné možnosti.
Při prohlídce stojí za pozornost především kamenné zdivo, pravidelná klenba, výklenky a rozdíly mezi západním a východním portálem. Návštěva se dá spojit s poznáváním dalších železničních památek Hranicka, například Jezernického a Hranického viaduktu.
Ke stavbě se někdy váže pověst, že ji nechal vybudovat císař Ferdinand proto, že chtěl mít na trati vlastní tunel. Historické doklady pro takové vysvětlení ale nejsou známé. Skutečným důvodem byla především geologie a snaha zabránit sesuvům. Právě tento praktický příběh dává památce její nejzajímavější rys: vznikla z nutnosti, ale dodnes působí jako promyšlené a důstojné dílo prvních železničních stavitelů.