V Táboře můžete spojit poznávání města s neobvyklou zkouškou vlastní kondice. Zdravotně naučný okruh kdysi počítal schody, měřil tep a nabízel účastníkům orientační test tělesné zdatnosti. Dnes je především pestrou procházkou, která od historického centra sestupuje k vodě a znovu stoupá do města.
Od kondičního testu k městské procházce
Kořeny okruhu sahají do roku 1974, kdy táborské turistické cvičitelky Běla Dvořáková a Věra Řeháčková připravily vycházku nazvanou Táborské schody a vody s kyslíkovou sprchou. První společná procházka po řádně vyznačené trase se uskutečnila 16. května 1978. Její zdravotní část připravil sportovní lékař Karel Daněk: po výstupu si lidé mohli změřit tep a podle tabulky si udělat orientační představu o své kondici.
Původní vedení trasy nabízelo desetery schody a čtrnáct pohledů na táborské vody. Okruh se později proměnil, mimo jiné kvůli uzavření Střelnických schodů a bezpečnějšímu průchodu úzkou částí Bechyňské ulice. Dnešní trasa vede také přes most Antonína Švehly, Čelkovice a studánku Eleonora. Její příběh přitom nezůstal bez povšimnutí: časopis Mladý svět jí v roce 1981 udělil druhou cenu v soutěži zaměřené na zdařilé projekty. Běla Dvořáková získala v roce 2002 cenu města Tábora mimo jiné za vytvoření okruhu.
Schody, voda a výhledy
Výchozím bodem je Žižkovo náměstí. Odtud se dá pokračovat k Jordánu, jeho vodopádu a Holečkovým sadům, odkud se otevírají pohledy na město i okolní údolí. Jordán vznikl roku 1492 přehrazením Košínského potoka. Brožura Klubu českých turistů uvádí plochu 50 hektarů a největší hloubku 16 metrů. Vodopád pod hrází popisuje jako osmnáct metrů vysoký, jeho podoba se však mění podle množství vody.
Na trase se potkává také Bechyňská brána s Kotnovem a později most Antonína Švehly. Postavili jej v letech 1934–1935; z jeho okolí je vidět do údolí Lužnice i směrem ke kostelu v Klokotech. Cesta pak pokračuje přes Čelkovice a kolem studánky Eleonora. U ní je dobré zachovat opatrnost: starší turistická brožura zmiňuje údajnou mírnou radioaktivitu vody, nejde však o aktuální rozbor ani potvrzení její zdravotní nezávadnosti.
V okolí Lužnice se mění charakter procházky. Městské pohledy střídá údolní krajina a přírodní památka Granátová skála, pojmenovaná podle pozůstatků granátů. Nedaleko stojí kostel svatého Filipa a Jakuba; bývalý hřbitov u něj dnes slouží jako park. Na cestě zpět do centra tak okruh ukazuje Tábor nejen jako soubor historických domů, ale i jako město pevně propojené s řekou a okolní přírodou.
Kolik času si vyhradit
Klub českých turistů uvádí délku přes čtyři kilometry, převýšení 105 metrů a celkem 463 schodů. Kudy z nudy a regionální přehled Jižní Čechy uvádějí přibližně 4,5 kilometru; údaje o délce se tedy podle přehledu liší. Usilovným tempem může cesta zabrat kolem 40 minut, při klidné procházce s přestávkami a výhledy zhruba 75 minut. Počítejte hlavně s opakovanými sestupy a výstupy, ne jen s délkou na mapě.
Okruh značí zelenobílé místní turistické značky zvané psaníčko. Podle popisu KČT lze vyrazit oběma směry. Klub nabízí ke stažení popis trasy a tištěnou verzi lze podle jeho informací získat v táborském infocentru na Žižkově náměstí nebo v klubovně na nádraží; k dispozici jsou také jazykové verze. Před výpravou se vyplatí ověřit aktuální průchodnost schodů a značení, protože podrobnější brožura vznikla už v roce 2010.