Na vyhlídkové louce nad Vltavou stojí tři kameny, které snadno probudí představu dávného kultovního místa. Tři bohyně v trojské lokalitě Na Farkách ale nejsou pravěké menhiry. Jde o současné landartové dílo, vztyčené v roce 2008. Jeho přitažlivost spočívá mimo jiné v sousedství skutečného archeologického hradiště: na jednom krátkém výletě se tu potkává krajinné umění s místem, které lidé obývali už před tisíci lety.
Kameny jako současné umění
Instalaci vytvořil slovinský umělec Marko Pogačnik. Kameny nesou kosmogramy a patří k jeho konceptu litopunktury, který autor chápe jako způsob, jak prostřednictvím uměleckého zásahu pracovat s charakterem krajiny. Městská část Praha-Troja tento přístup přibližuje přirovnáním k akupunktuře krajiny a spojuje ho s utvářením genia loci.
Jde o umělecký a geomantický výklad, nikoli o doložený přírodní či léčebný účinek. Tři bohyně proto stojí za pozornost i bez představy, že kameny krajinu nějak měřitelně ovlivňují. Jsou výrazným bodem na otevřené louce a podnětem k zamyšlení, jak se do známého místa promítají různé způsoby vnímání přírody.
Ostrožna, která přitahovala osadníky
Blízké hradiště leží na ostrožně nad pravým břehem Vltavy. Taková poloha nabízela přirozenou ochranu i rozhled do údolí, což z ní dělalo výhodné místo k životu. Osídlení tu podle archeologických nálezů začalo už v eneolitu, tedy v pozdní době kamenné, a v dalších obdobích se opakovaně vracelo.
Mezi nejstarší doložené stopy patří objekty kultury kanelované zhruba z roku 3000 př. n. l. Přibližně kolem roku 1500 př. n. l. tu vznikla opevněná osada věteřovské kultury. Výraznou kapitolu představuje také starší doba železná: kolem roku 600 př. n. l. zdejší osadu v období bylanské kultury chránila palisáda.
Nešlo jen o místo k bydlení. Archeologové zde doložili obytné i výrobní objekty a zásobní jámy, které připomínají každodenní chod osady. Nálezy zároveň ukazují, že osídlení pokračovalo také v časné době laténské. Hradiště tak není stopou jediné krátké epizody, ale svědectvím o opakovaném využívání strategického místa.
Dvě sousední vrstvy minulosti
Označení „archeopark“ může vzbuzovat očekávání stálé muzejní expozice. Zde je však třeba počítat s jiným režimem: areál je upraven jako archeologický skanzen, ale podle městské části slouží pouze při občasných akcích. Pokud je cílem návštěvy právě jeho zpřístupněná část, vyplatí se předem ověřit, zda se koná program.
Samotné Tři bohyně a hradiště je důležité vnímat jako dvě odlišné zajímavosti. Kameny jsou dílem z 21. století, zatímco archeologická lokalita připomíná pravěké osídlení. Jejich blízkost však dává místu zvláštní vrstevnatost: novodobé umění se tu ocitá v krajině, která lidi přitahovala dávno před vznikem dnešní Prahy.
Krátká zastávka nad Trojou
Na Farkách nejde o běžně vybavenou turistickou atrakci, ale o otevřenou krajinu s loukou, cestami a výhledem na vltavské údolí. Podle místní organizace Zahrádka Troja je možné zamířit od autobusové zastávky Poliklinika Mazurská; cesta do okolí Na Farkách trvá přibližně deset minut. Berte to jako orientační údaj, nikoli jako přesný navigační popis ke kamenům.
Návštěva se hodí pro ty, kdo rádi objevují méně nápadná místa na okraji města a zajímá je, jak se v krajině skládají různé časové vrstvy. Stačí chvíli zůstat na louce a vnímat výhled, pak si připomenout, že nedaleká ostrožna byla po tisíciletí místem pro život. Právě ten kontrast dělá z Tří bohyní a hradiště Na Farkách zajímavou zastávku v pražské Troji.