Jeden ze tří zvonů v Růžové má podle místních turistických popisů za sebou cestu z pražského kostela sv. Kateřiny. Další vznikl jako dar německých rodáků a třetí připomíná kněze pocházejícího z nedaleké Dolní Poustevny. Společně dávají samostatně stojící zvonici u kostela sv. Petra a Pavla příběh, který přesahuje hranice obce.
Kamenné přízemí, dřevěné patro
Zvonice stojí v centru Růžové nedaleko kostela, od jehož areálu ji odděluje místní komunikace. Na první pohled zaujme rozdílným řešením spodní a horní části. Čtvercové přízemí je postavené z neomítaných kamenných kvádrů, zatímco zvonové patro má svislé dřevěné bednění. Ve zvukových oknech jsou vodorovné dřevěné lamely a stavbu završuje stanová střecha se zlacenou hrotnicí.
Památkový popis klade vznik zvonice pravděpodobně do 16. století. Jde tedy o odhad, nikoli přesně doložený rok stavby. Důležité je také nezaměňovat stáří zvonice se stářím jejího nejstaršího zvonu: ten je podle dostupných turistických údajů ještě starší.
Barbora s pražskou minulostí
Zvon sv. Barbora má pocházet z roku 1408. Do Růžové se měl dostat ze zrušeného kostela sv. Kateřiny v Praze. Místní průvodce uvádí, že v pražském kostele se nacházel do roku 1791 a právě tehdy byl zavěšen v růžovské zvonici. Tuto časovou osu však nelze považovat za bezpečně potvrzenou bez opory v památkovém nebo zvonařském záznamu.
I s touto výhradou je příběh zvonu pozoruhodný: propojuje obec v Českém Švýcarsku s dávným pražským kostelem a ukazuje, že církevní vybavení někdy putovalo mezi místy spolu se změnami, které přinášel život farností. Jméno sv. Barbory navíc doplňují další dva zvony, sv. Petr a sv. Pavel. Právě tyto tři zvony podle průvodce Národního parku České Švýcarsko ve zvonici stále fungují.
Dary a připomínka kněze
Zvon sv. Pavel byl pořízen v roce 2000 jako dar německých rodáků. Jeho příběh tak připomíná někdejší obyvatele regionu a jejich přetrvávající vztah k místu, odkud pocházeli. Zvon sv. Petr přibyl o čtyři roky později. Podle turistických popisů byl ulit k 65. výročí kněžského svěcení Wilhelma Wirsama, který pocházel z Dolní Poustevny.
Všechny tři zvony tak zastupují odlišné vrstvy místní paměti: starší církevní dějiny, vazby na rodáky žijící v Německu i konkrétní osobní připomínku kněze ze sousedního kraje. Jejich přesné osudy popisují především turistické texty; podrobnosti o původu a přemístění by bylo vhodné ověřit ve zvonařských či farních záznamech.
Součást příběhu kostela
Zvonici lze při návštěvě Růžové spojit s kostelem sv. Petra a Pavla, výrazným orientačním bodem obce. Kostel po požáru v roce 1988 prošel obnovou a na podzim roku 2000 byl znovu vysvěcen. Dnes tak zvonice nepřipomíná jen starší stavební vrstvu obce, ale stojí také v sousedství místa, které samo prošlo obnovou.
Veřejné informace potvrzují, že zvony jsou funkční, neuvádějí však pravidelné časy zvonění ani možnost vstupu do zvonice. Pokud chcete slyšet zvony nebo nahlédnout dovnitř, je rozumné ověřit si aktuální možnosti u obce či farnosti. I zvenčí ale stojí za chvíli pozornosti: její kamenné základy a dřevěná horní část vyprávějí příběh stavby, zatímco tři zvony k němu přidávají cesty lidí a míst, která by se na první pohled zdála vzdálená.