V zámecké zahradě v Rosicích stojí přibližně třímetrový moravský klát – mohutný dřevěný úl vyřezaný z kmene či špalku. Na první pohled může působit jako neobvyklá zahradní plastika, ve skutečnosti ale připomíná způsob včelaření, který byl po staletí součástí moravského venkova. Zároveň ukazuje, že tradiční řemeslo nemusí zůstat jen v muzeu.
Úl z kmene a zároveň řezbářské dílo
Kláty se vyráběly z dutých kmenů nebo silných dřevěných špalků. Mohly stát nastojato, případně ležet naležato, a včely v nich obývaly prostor vytvořený uvnitř dřeva. Med se odebíral zadním vstupem. Na rozdíl od dnešních rozebíratelných nástavkových úlů však neposkytovaly snadný přístup k jednotlivým plástům.
Tradiční klát proto nebyl jen praktickým hospodářským zařízením. Mnohé kusy zdobily řezby s motivy přírody, víry, světců nebo patronů místních kostelů. Stávaly se tak součástí usedlostí, sadů a zahrad a vypovídaly o zručnosti svého tvůrce i o představách lidí, kteří s nimi žili.
Rosický exemplář je replikou historického typu. Jeho hmotnost se podle dostupných údajů pohybuje přibližně mezi 150 a 200 kilogramy. Dnes slouží především jako výrazný prvek zahrady a připomínka staré technologie; zda je skutečně osazen včelstvem, není spolehlivě doloženo.
Stovky hodin ruční práce
Klát vznikl v dílnách Střední školy stavebních řemesel Brno-Bosonohy a do Rosic byl převezen 10. prosince 2013. Na jeho výrobě se podíleli žáci pod vedením restaurátora Romana Slaného. Jeden kus si vyžádal přibližně 350 hodin ruční práce, tedy mnohem více času, než by napovídal samotný rozměr úlu.
Řemeslníci používali stará kovaná dláta, teslice a štípací sekery, případně jejich repliky. Součástí práce bylo také zhotovení šindelů. Při obnově této dovednosti vznikla i replika šindelářského háčku podle historické předlohy, kterou bylo nutné nejprve opravit u specializovaného kováře.
Na výrobě šestice klátů se podle dobových zpráv vystřídalo zhruba 150 učňů. Projekt tak nebyl pouze výrobou několika pozoruhodných objektů, ale také pokusem předat téměř zapomenutou techniku další generaci. Postupy se opíraly o studium původních klátů ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm a o historické materiály.
Proč kláty z krajiny ustoupily
Tradiční klát měl jednu zásadní nevýhodu. Při získávání medu se do včelstva zasahovalo mnohem razantněji než u moderních úlů a někdy mohlo dojít i k jeho zániku. Rozvoj dělitelných nástavkových úlů proto přinesl šetrnější práci s plásty, lepší kontrolu včelstva a jednodušší chov.
Právě proto během 20. století tradiční kláty z běžného používání výrazně ustoupily. Jejich připomínání dnes není jen návratem k romantickému obrazu minulosti. Ukazuje také, jak se měnila zemědělská praxe a jaký význam mělo pro venkov propojení užitku, řemesla a výtvarného projevu.
Klát v zahradě s renesančními kořeny
Rosický klát vynikne i díky prostředí, do něhož byl umístěn. Zámecký areál vznikl přestavbou středověkého hradu na renesanční sídlo, především za Žerotínů na konci 16. a na začátku 17. století. Zahrada má pozdější barokní kořeny a v minulosti se v ní střídaly geometricky uspořádané francouzské partie s přírodněji pojatým anglickým parkem.
Po roce 1948 zahrada chátrala a její část poškodila také výstavba krytu civilní obrany na počátku 60. let. Od roku 1988 prochází postupnou obnovou. Restaurována byla například fontána a most spojující zámek se zahradou. Klát do tohoto prostoru přidává vrstvu regionální paměti: vedle architektury a zahradní kompozice připomíná každodenní práci někdejších řemeslníků.
Zahrada bývá přístupná jako samostatný prohlídkový okruh, zpravidla v sezoně od dubna do října. Protože oficiální popis areálu nemusí přítomnost klátu vždy výslovně uvádět a provoz se může měnit podle akcí, je rozumné ověřit si před cestou aktuální stav. Při návštěvě Rosic ale stojí za to vnímat tento dřevěný úl jako součást širšího příběhu zámku – příběhu o obnově místa, tradičním řemesle a krajině, v níž člověk po staletí hospodařil společně se včelami.