Kostel sv. Martina v Rosicích může být starší, než napovídá jeho dnešní podoba. Jeho počátky se tradičně kladou už do 12. století, přesné datování však není jisté. Stavebněhistorický rozbor upozorňuje, že středověkých písemných zpráv je málo a dochované znaky ukazují spíše na ranou stavební fázi před polovinou 13. století. Jisté jsou tak především románské kořeny památky, nikoli konkrétní rok jejího vzniku.
Kostel na svahu pod zámkem
Chrám stojí na jižním svahu pod rosickým zámkem, nad původní osadou v údolí Bobravy. Jeho poloha mohla kdysi spojovat osadu s hradem, jde však o jednu z možných interpretací, nikoli o doložený účel stavby. Návštěva kostela proto přirozeně vybízí k prohlídce také zámku a k vnímání této historické části Rosic jako celku.
Středověký původ připomínají i detaily, které se na první pohled mohou ztrácet mezi pozdějšími úpravami. Ve věži jsou štěrbinová až střílnová okna; zda měla obrannou funkci, nelze potvrdit. Nad severní kaplí se dochovalo také okno s mírně lomeným záklenkem, řazené k přechodu mezi románským a gotickým obdobím. Právě takové prvky ukazují, že stavební proměna kostela nebyla jednorázovou událostí.
Od gotických kaplí k barokní podobě
Podoba chrámu se měnila po několik staletí. Severní kaple pravděpodobně vznikla na začátku 14. století, nový presbytář mohl přibýt po polovině 14. století a jižní kaple se nejspíš stavěla na přelomu 15. a 16. století. Jednotlivé etapy dnes tvoří celek, v němž se středověké části potkávají s pozdějšími úpravami.
Výraznou proměnu přineslo 18. století. Barokní úpravy probíhaly v letech 1740 až 1770 a tehdy získal interiér podobu s hlavním a bočními oltáři, kazatelnou a další výzdobou. Roku 1864 byla doplněna oratoř. Kostel tak není ukázkou jediného slohu, ale památkou, v níž lze sledovat, jak se měnily potřeby i vkus jednotlivých generací.
Oltářní obraz a náhrobky s příběhem
V interiéru poutá pozornost hlavní oltářní obraz sv. Martina, jehož autorem je Josef Stern. Po jeho stranách stojí sochy sv. Augustina a sv. Jakuba mladšího. Vedle sakrální výzdoby stojí za povšimnutí také pozdně gotické a renesanční náhrobky. Nápisy na nich jsou v češtině, latině i němčině a připomínají lidi, jejichž životy se propojily s Rosicemi.
Mezi pohřbenými byl roku 1611 také Jan Gossan z Ženevy, komorník Karla Staršího ze Žerotína. Jeho náhrobek přibližuje dobu, kdy se v kostele setkávaly osudy místních obyvatel s příběhy lidí z širšího evropského prostředí. Při prohlídce se vyplatí věnovat nápisům chvíli pozornosti: jsou cenným svědectvím o někdejších podobách jazyka i vzpomínání na zemřelé.
Stopy někdejšího hřbitova i nové zvony
Okolí kostela bývalo hřbitovem. Jeho někdejší existenci připomíná mimo jiné dětský hřbitov se sochou sv. Jana Nepomuckého. Vlhkost ohrožující severní stranu stavby pomáhala odvádět stoka zřízená roku 1821. Také vně chrámu se zachovaly drobné příběhy: sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána u vstupu původně stávaly před zámkem a kostelu je daroval hrabě Ugarte. Nedaleko sochy sv. Floriána stojí dřevěný misijní kříž z roku 1912.
Současnější kapitolu představují zvony. V roce 1998 dostal kostel tři nové, zasvěcené Nejsvětější Trojici, Panně Marii a sv. Martinovi. Nahradily zvony zabavené během světových válek; další zvon ve věži má nejasný původ i stáří. Pokud chcete nahlédnout dovnitř, ověřte si předem aktuální možnosti návštěvy u farnosti — pravidelná přístupnost mimo bohoslužby není spolehlivě potvrzena.