Jen zbytky zdí dnes připomínají kostel svatého Jakuba a původní ves Jindřichovice, která stávala v jeho okolí. Roku 1431 byl kostel vypálen a podle památkových údajů zřejmě stejný osud potkal i celou tehdejší ves. Neznamená to však, že zanikly dnešní Jindřichovice pod Smrkem: řeč je o starším sídle, jehož stopou zůstala právě tato ruina.
Kostel mimo dnešní zástavbu
Zřícenina leží přibližně půl kilometru jihovýchodně od zástavby Jindřichovic pod Smrkem. Je to venkovní památka bez doložené poštovní adresy, zasazená do krajiny, v níž se někdejší ves už nedochovala jako souvislý celek. Návštěva tak není jen prohlídkou starého zdiva: člověk se ocitá na místě, kde se dá přemýšlet o proměně zdejšího osídlení.
Jindřichovice pod Smrkem jsou písemně doloženy od roku 1346. Kostel je ale starší literatura někdy kladla už do 13. století. Přesné datum jeho založení zůstává nejasné a archeologické poznatky připouštějí spíše vznik na přelomu 14. a 15. století. Představu o jistém pozdně románském kostele z druhé poloviny 13. století proto nelze považovat za prokázanou.
Co prozrazují zbytky stavby
Z kostela se zachoval orientovaný presbytář, tedy část, kde býval hlavní oltář, a část lodi. Ve zdivu lze rozeznat tři okenní otvory i pozůstatky bočních oltářů. Stavba je převážně z lomového kamene spojovaného světlou vápennou maltou. I v torzu tak zůstává čitelný půdorys sakrální stavby a několik detailů, které pomáhají představit si její někdejší podobu.
Ruina není jen romantickým pozůstatkem dávných časů. Její okolí je evidováno jako území s archeologickými nálezy a lokalita patří k významným archeologickým místům. Záchranný archeologický výzkum se zde uskutečnil v srpnu 1999; v záznamech jsou uvedeny také sondy Severočeského muzea v Liberci. Co přesně se pod povrchem ještě skrývá, proto není pouze otázkou představivosti, ale také předmětem odborného zájmu.
Požár a zaniklá ves
Rok 1431 tvoří v příběhu místa výrazný předěl. Doložené údaje hovoří o vypálení kostela a jako pravděpodobné uvádějí také vypálení celé původní vsi. Jde o stručný záznam, který neříká, jak požár proběhl ani co mu předcházelo. Přesto vysvětluje, proč se dnes o kostele mluví také jako o stopě po zaniklém středověkém sídle.
Právě spojení stavby a někdejší vesnice dává návštěvě zvláštní rozměr. Zdi nejsou izolovanou památkou: připomínají místo, kde se odehrával každodenní život komunity, o níž se dochovalo jen omezené množství zpráv. V okolí proto stojí za to vnímat nejen samotné torzo, ale i to, jak málo někdy stačí, aby se v krajině udržela paměť celého sídla.
Legenda vedle historie
K místu se váže také vyprávění o ukrytém chrámovém pokladu a duchovi poustevníka. Patří k místním pověstem, nikoli k ověřeným historickým událostem. Vedle střízlivých archeologických údajů nabízí jiný způsob, jak si představit tajemství, která ruina probouzí — a je dobré tyto dvě roviny nezaměňovat.
Zřícenina svatého Jakuba je nenápadným, ale výmluvným cílem pro každého, koho zajímá, jak se mění osídlení české krajiny. Při návštěvě je vhodné respektovat historické zdivo a nemanipulovat s kameny ani případnými nálezy. Kostel je dnes křehkým torzem; jeho hodnota spočívá i v tom, že dál uchovává stopy příběhu, který zdaleka není úplně rozluštěný.