Největším pokladem františkánského kláštera v Uherském Hradišti je refektář, někdejší jídelna řeholníků. Jeho barokní výzdoba nepůsobí jako sbírka jednotlivých ozdob, ale jako promyšlený celek: štuky, malby a dochované vybavení společně vyprávějí o víře i každodenním životě komunity. Město řadí sál k nejlépe dochovaným barokním interiérům na Moravě.
Sál, kde se potkávají štuky a malby
Klenbu refektáře člení oválná zrcadla s náboženskými výjevy. Obklopují je rostlinné štukové ornamenty, andělé a medailony světců. Štukovou výzdobu vytvořil italský barokní umělec Baltazar Fontana, malby jsou připisovány jeho spolupracovníkovi Christophoru Montimu. V lunetách jsou olejomalby a polychromované dřevěné obložení doplňují obrazy františkánských mučedníků.
Pozornost přitahuje také krucifix se zlatou paprskovitou svatozáří a obraz Poslední večeře. Celek je možné vnímat jako obrazový program, jehož jednotlivé části propojuje náboženská tematika. Při prohlídce se tak vyplatí neupínat pozornost jen ke klenbě: důležité jsou i výjevy na stěnách a jejich vztah k vybavení sálu.
Vybavení připomíná každodenní život mnichů
Refektář není zajímavý pouze tím, co je namalováno nebo vymodelováno ve štuku. Dochovaly se také kredenční skříně a lavice, tedy vybavení spojené s běžným užíváním místnosti. Mramorové patrové lavabo se znakem donátora Amanda Ferdinanda Petřvalského připomíná, že na podobě kláštera se podíleli i jeho podporovatelé.
Právě spojení výzdoby s předměty každodenní potřeby dává sálu zvláštní působivost. Není to jen reprezentativní barokní prostor, ale také místo, kde se scházeli řeholníci ke společnému jídlu. Restaurování refektáře bylo dokončeno v roce 2000. Celková rekonstrukce kláštera skončila už v roce 1996 a získala ocenění Dům roku.
Dlouhá cesta od založení k barokní podobě
Klášter založil roku 1491 Jan Filipec, správce olomouckého biskupství a pozdější biskup. Jeho raná historie však není doložena úplnými písemnými prameny. O původní pozdně gotické podobě proto vypovídají také archeologické nálezy, ikonografie a klášterní kroniky. Průzkum v roce 1991 odkryl v rajském dvoře pozůstatky drobné sakrální stavby s kryptou.
V polovině 16. století řeholníci klášter opustili. Areál později poškodily požáry v letech 1646 a 1681 i vichřice roku 1647. Významné barokní úpravy a dokončení stavby přišly až na počátku 18. století. Dnešní podoba tak nese stopy několika období: vedle barokního interiéru v sobě uchovává i příběh dlouhé, přerušované výstavby.
Rajský dvůr a návštěva
Klášterní areál má čtvercový půdorys a uprostřed rajský dvůr. Podle městského turistického informačního centra se tu nachází nejstarší studna ve městě. K výrazným prvkům patří také věž s barokizující bání; její přízemí připomíná deska zaniklou kapli svaté Rozálie. S klášterem sousedí kostel Zvěstování Panny Marie a v okolí lze pokračovat za dalšími památkami historického centra Uherského Hradiště.
Interiéry nejsou běžně přístupné. Prohlídky se konají při vybraných příležitostech, například během Slováckých slavností vína a otevřených památek či dalších speciálních akcí. Před cestou je proto vhodné ověřit aktuální program a možnosti vstupu. Klášter stojí na adrese Velehradská třída 124.