V historickém inhalatoriu v Bílině se dá ochutnat voda přímo z pramene. Má to však důležitý háček: nejde o Bílinskou kyselku, kterou známe ze skleněných či plastových lahví, ale o Obecní pramen. Právě tento rozdíl pomáhá pochopit zdejší lázeňskou tradici i to, proč se vyplatí při návštěvě areálu Kyselka na chvíli zpomalit.
Budova, která připomíná lázeňskou kulturu
Inhalatorium stojí v lázeňském areálu Kyselka na adrese Kyselská 229/40 a je evidováno jako kulturní památka. Jeho původní účel souvisel s oblibou inhalování minerální vody. Budovu nechala vystavět lobkovická vrchnost, protože se inhalace Bílinské kyselky těšily zájmu.
Inhalatorium nebylo osamocenou stavbou. Patřilo k širšímu lázeňskému prostředí, jehož součástí byl také lázeňský dům a park. Návštěva tak není jen zastávkou u jednoho pramene: nabízí možnost vnímat místo jako celek a představit si, jakou roli hrály minerální vody v někdejších lázních.
Co skutečně teče z pramene
Veřejnosti přístupný pramen v inhalatoriu se nazývá Obecní. Výrobce Bílinské kyselky výslovně upozorňuje, že jeho voda není totožná s vodou stáčenou do lahví pod značkou Bílinská kyselka. Obecní pramen má podlimitní obsah oxidu uhličitého a obsahuje stopové množství sirovodíku.
Rozdíl je dobré mít na paměti, pokud sem míříte právě kvůli ochutnávce známé lahvované minerálky. V areálu se podle místních informací dá Bílinská kyselka koupit ve stáčírně, zatímco v inhalatoriu můžete ochutnat Obecní pramen. Jde tedy o dvě různé možnosti, které se snadno zamění, ale každá vypráví jinou část příběhu zdejších vod.
Od pramene k lahvím
Bílinská kyselka má dlouhou historii využívání. Podle odborné studie zveřejněné Muzeem Bílinské kyselky se zdejší voda používala k léčebným účelům i jako stolní nápoj a do lahví se plní od roku 1781. Na přelomu 19. a 20. století patřila Bílinská kyselka k důležitým symbolům rozkvětu zdejšího lázeňského areálu.
Historické zmínky o léčebném využití je ale třeba chápat jako součást dějin lázeňství, nikoli jako dnešní zdravotní doporučení. Dnešní návštěvník může místo poznat především jako kulturní památku a připomínku doby, kdy se minerální prameny stávaly důvodem k cestování i součástí lázeňských procedur.
Krátká zastávka v areálu Kyselka
Inhalatorium se hodí jako cíl krátké návštěvy Bíliny nebo zastávka při procházce lázeňským areálem. Ochutnávka pramene bývá podle turistických informací zdarma, přístup je však sezónní. Zveřejňované údaje se liší v tom, zda sezona končí v září, nebo až v říjnu, proto je rozumné ověřit aktuální provoz předem. Mimo uváděné období od jara do podzimu nelze s otevřením automaticky počítat.
Největší zajímavostí místa nakonec není jen samotná možnost napít se vody z pramene. Je jí setkání s dochovanou lázeňskou architekturou a s příběhem, který propojuje inhalace, park, léčebné procedury i stáčení minerálky. A pokud chcete ochutnat právě Bílinskou kyselku známou z lahví, je dobré zamířit ke stáčírně, neplést si ji s Obecním pramenem v inhalatoriu.