Valkounský dům v Nerudově ulici je zajímavý právě tím, že jeho barokní fasáda nese prvky připisované Janu Blažeji Santinimu-Aichelovi, ale jeho autorství není odborně potvrzené. Při pohledu z ulice tak můžete sledovat nejen výzdobu, ale i hranici mezi tím, co o domě víme, a tím, co zůstává pravděpodobnou interpretací.
Gotický dům s několika vrstvami
Objekt na adrese Nerudova 211/14 se odborně označuje jako Valkounský dům, ačkoli v turistických textech se používá také název Valkounský palác. Jde o řadový třípatrový dům na hluboké parcele, jehož původ sahá do gotiky. První písemná zmínka o něm se uvádí k roku 1417. Dnešní podoba tedy není obrazem jediné stavební etapy, ale výsledkem proměn, které se odehrávaly po staletí.
Důležitým mezníkem byl počátek roku 1705, kdy dům koupil Santini. Záznamy uvádějí, že za něj zaplatil 3 000 zlatých a že následovala přestavba. Architekt je v některých popisech označován také za stavebníka domu. Samotný fakt, že jej vlastnil a že se po koupi upravoval, ale ještě nedokazuje, že každou část návrhu vytvořil právě on.
Co na průčelí připomíná Santiniho
Nejlépe se dům poznává z ulice. Fasáda má čtyři okenní osy a v přízemí dva vstupy. Jejich společné kompoziční řešení patří k prvkům, které odborníci spojují se Santiniho návrhem. Pozornost zaslouží také nárožní rustikované lisény – svislé pásy s členěným, plastickým povrchem – a tvary suprafenester, tedy dekorativních částí nad okny.
Právě souhra těchto detailů je důležitější než hledání jediného nápadného znaku. Podobná řešení se objevují i v některých Santiniho pozdějších projektech, a průčelí proto podle odborného soupisu jeho díla svědčí pro architektův návrh. Zároveň však tento soupis výslovně upozorňuje, že přestavba Valkounského domu není jako Santiniho dílo doložena. Přesnější je tedy mluvit o santiniovských prvcích či o návrhu připisovaném Santinimu, nikoli o jistém autorství.
Medúza, mariánská kartuše a pozdější úpravy
Mezi dobře rozpoznatelné detaily patří reliéf Medúzy v klenáku nad levým vstupem. Ve druhém patře se nachází oválná kartuše s malbou Panny Marie a Nejsvětější Trojice. Tyto prvky doplňují členění fasády a dávají návštěvníkovi konkrétní body, podle nichž může průčelí číst – od portálů přes výzdobu nad okny až po obrazový motiv.
Dům se však po Santiniho smrti dál proměňoval. Byl prodán a kolem roku 1740 dostal horní patro, jehož fasádu zdobí pozdně barokní dekor. Při dalších úpravách se navíc části starší výzdoby připisované Santinimu překryly. Dnešní průčelí proto není možné chápat jako neporušenou ukázku jeho práce; spíše zachycuje několik vrstev stavebního vývoje.
Zastavení při procházce Malou Stranou
Valkounský dům stojí v Nerudově ulici na Malé Straně, kde se při procházce vyplatí zpomalit a podívat se na fasádu zblízka. Všímejte si dvojice vstupů, rustikovaných nárožních pásů, tvarů nad okny i Medúzy nad levým portálem. Právě drobnosti ukazují, jak se reprezentativní barokní výraz skládal z architektonických i obrazových prvků.
Jde o pohled z veřejného prostoru; spolehlivé informace o přístupnosti interiéru ani aktuálním využití domu nejsou k dispozici. I z ulice však dům připomíná, že pražské památky často nelze přiřadit k jedinému autorovi nebo období. U Valkounského domu se vedle gotického původu a barokních zásahů setkáváme také s opatrnou, ale podnětnou otázkou, jakou roli v jeho podobě skutečně sehrál Santini.