Na Královských Vinohradech se architektura potkává s osobními příběhy způsobem, který při běžné cestě ulicí snadno unikne. Některé vily si navrhovali nebo upravovali architekti, kteří v nich sami bydleli; jiné jsou spojené s významnými osobnostmi české kultury. Právě na tyto souvislosti se zaměřuje komentovaná procházka za vinohradskými vilami.
Přesná trasa ani seznam domů, u nichž se skupina zastaví, nejsou v dostupném popisu uvedeny. Jmenované vily proto berte jako příklady zdejšího architektonického a společenského dědictví, nikoli jako zaručené zastávky. I pohled na fasády z ulice ale může ukázat, jak různorodá je historie této části Prahy.
Od vinic k rychle rostoucímu městu
Královské Vinohrady se staly samostatnou obcí v roce 1849 a městem byly povýšeny 26. září 1879. K Praze se připojily až roku 1922. Jejich podoba se přitom zásadně měnila už od osmdesátých let 19. století: krajinu polí, zahrad a někdejších vinic postupně vystřídala rozsáhlá obytná čtvrť.
Vilová zástavba vznikala mimo jiné na území bývalé usedlosti Smetanka a na svazích nad Nuselským údolím. Na plánování a výstavbě se podíleli architekti a stavitelé Max Spielmann, Rudolf Eisler, Josef Blecha, Josef Heindl i firma Kapsa & Müller. Procházka tak může být také pozvánkou k přemýšlení o tom, jak se z příměstské krajiny stává město a jak v jeho nové podobě dostávají místo různé typy bydlení.
Domy, které vyprávějí o svých obyvatelích
Jedním z výrazných příkladů historizující architektury je vila Osvěta v dnešní ulici Jana Masaryka. Navrhl ji roku 1882 stavitel Alois Bureš. V letech 1884 až 1888 zde žili Tomáš Garrigue Masaryk a Charlotte Masaryková a roku 1886 se v domě narodil jejich syn Jan. Vila tak připomíná, že vinohradská zástavba není jen souborem stavebních stylů, ale také součástí životopisů lidí, kteří ovlivnili české dějiny.
Jiný příběh představují architekti jako obyvatelé vlastní tvorby. Antonín Turek si vystavěl vilu v Dykově ulici, Josef Kalous ve Šrobárově ulici. Ladislav Machoň navrhl vilu v dnešní ulici Bratří Čapků, kterou si upravil architekt Bedřich Bendelmayer. Tyto příklady ukazují, že dům mohl být nejen zakázkou, ale i osobním prostorem, v němž si jeho autor vyzkoušel vlastní představu o bydlení.
Čapkové i městská dominanta
V tehdejší Úzké ulici, dnes ulici Bratří Čapků, si postavili dvojvilu bratři Josef a Karel Čapkové. Jejich sousedící domy propojují architekturu s kulturními dějinami čtvrti a připomínají, jak blízko k sobě na Vinohradech měly tvůrčí profese i každodenní život. Z podkladů k procházce ovšem nelze určit, zda právě tato vila bude její zastávkou.
Nedaleko místa srazu stojí také Vinohradská vodárenská věž, postavená roku 1882 podle projektu architekta Antonína Turka v novorenesančním slohu. Její výrazná silueta připomíná další stránku proměny Vinohrad: vedle domů pro bydlení se budovala i infrastruktura potřebná pro rostoucí město. Vily a věž tak společně vyprávějí o době, kdy se z někdejší krajiny stávalo sebevědomé městské prostředí.
Prakticky před procházkou
Nabídka akce uvádí termín 2. ledna 2027 od 14 hodin a sraz u tramvajové zastávky Vinohradská vodárna, na adrese Korunní 2160/68. Jako orientační spojení zmiňuje tramvajové linky 11, 10 a 16; jízdní řády se mohou měnit, proto je vhodné ověřit je před cestou. Uvedené vstupné činí 220 korun, aktuální podmínky akce se však mohou změnit. Není také potvrzeno, zda se během vycházky vstupuje do interiérů. Nejbezpečnější je počítat především s poznáváním domů a jejich příběhů z veřejného prostoru.