Klášter na kadaňském Špitálském předměstí spojuje dvě pozoruhodné podoby barokní historie: promyšlenou architekturu a službu lidem, kteří potřebovali pomoc. Za jeho vznikem stála hraběnka Karolína ze Schönkirchenu. Základní kámen byl položen 14. července 1748 a ještě téhož roku přišly do Kadaně alžbětinky, řeholnice známé péčí o nemocné.
Pražský vzor, kadaňská podoba
Návrh kláštera je připisován kadaňskému staviteli J. K. Koschovi. Při přípravě stavby si proměřoval konvent alžbětinek na pražské Slupi, který měl posloužit jako vzor. Kadaňský areál tak navazuje na pražskou architektonickou zkušenost, zároveň však tvoří svébytný celek zasazený do místního prostředí.
Základem je čtyřkřídlá budova uzavírající vnitřní dvůr. Ke konventu přiléhá kostel sv. Rodiny a k jeho vstupu vede dvouramenné schodiště. Přístup ke kostelu tak tvoří výrazný prvek celého uspořádání, nejen praktickou cestu dovnitř. Stavba se rozvíjela postupně: obytné prostory začaly sloužit roku 1753, kdy se začalo také s budováním kostela. Ten byl dokončen v roce 1755.
Kostel sv. Rodiny a jeho výzdoba
Kostel je jednolodní barokní stavba. Jeho interiér obohacuje rokokové vybavení, na němž se podílel kadaňský řezbář C. J. Waitzmann. Pozornost si zaslouží také nástropní malby Josefa Fuxe, datované do roku 1770. Nad vstupním portálem je umístěn alianční znak donátorky Karolíny ze Schönkirchenu, který připomíná její roli při založení kláštera.
Výzdoba není jen souborem krásných detailů. Pomáhá číst celý prostor jako místo určené k modlitbě, komunitnímu životu i reprezentaci. Klášterní kostel je přitom pevně propojen s obytnou částí konventu: duchovní a každodenní život řeholnic se odehrávaly v těsném sousedství.
Řeholnice, nemocní a sirotci
Alžbětinky v Kadani nebyly uzavřeny pouze do klášterního života. Vedle řeholních povinností pečovaly o nemocné a sirotky. Na začátku 19. století se konvent rozšířil o sirotčinec sv. Josefa. Později k němu přibyla škola pro sirotky a také klášterní lékárna.
Právě tato stránka dává areálu další rozměr. Klášter byl po generace součástí místního zázemí pro lidi, kteří potřebovali ošetření, vzdělání nebo péči. O jeho historii proto nevypovídají jen půdorys a výzdoba, ale také instituce, které v jeho zdech postupně vznikaly. Poslední čtyři alžbětinky podle městského turistického portálu klášter opustily v roce 1961. Pozdější využívání areálu se popisuje nejednotně, a tak není namístě jednoduše shrnout jeho poválečný osud jako příběh budovy, která zůstala bez využití.
Památka, kterou stojí za to sledovat
Klášter se nachází na adrese Rokelská 234 na Špitálském předměstí. Pravidelná návštěvní doba není doložena, proto je vhodné si před cestou ověřit, zda je možné areál navštívit. V roce 2026 se uskutečnily mimořádné komentované prohlídky a město si objednalo pasport objektu. Jde o známky aktuálního zájmu o budovu, nikoli o potvrzení jejího budoucího využití.
Při procházce Kadaní tak může být klášter zajímavý nejen jako barokní dominanta, ale také jako svědectví o propojení architektury a sociální péče. Jeho uzavřený dvůr, připojený kostel a schodiště vytvářejí promyšlený celek; jeho historie zase připomíná, že za monumentální fasádou se odehrávaly všední, konkrétní příběhy lidí, o které řeholnice pečovaly.