Za zdmi Malé Strany leží zahrada, jejíž příběh se začal psát dávno předtím, než se stala veřejným parkem. Vojanovy sady mají rozlohu přibližně 2,4 hektaru a patří k nejstarším částečně zachovaným zahradám v Praze. Jejich půvab netvoří jediná velká atrakce, ale spíš soubor drobných zákoutí, sakrálních staveb a zeleně, které v husté zástavbě působí jako pozvání zpomalit.
Od středověkého dvora ke klášterní zahradě
Kořeny místa souvisejí se středověkým biskupským dvorem na Malé Straně. V 17. století získaly zdejší pozemky karmelitánky a zřídily při klášteře zahradu. Ta sloužila jinému účelu než dnešní veřejný park: byla součástí klášterního zázemí a její podoba se v průběhu času proměňovala. Přesné datování jednotlivých etap se v přehledech liší, bezpečnější je proto vnímat sady jako výsledek dlouhého vývoje, nikoli jako dílo vzniklé v jediném okamžiku.
Veřejnosti se zahrada otevřela v květnu 1954. Jméno získala po herci Eduardu Vojanovi, který žil a zemřel nedaleko, na Klárově. Dnešní návštěvník tak prochází místem, které nese stopy klášterní minulosti, ale zároveň je přístupným zeleným prostorem uprostřed města.
Tři kaple, grotta a sluneční hodiny
Jedním z důvodů, proč se tu vyplatí nespěchat, jsou drobné památky rozeseté po zahradě. Najdeme tu kapli svaté Terezie z Ávily, kapli svatého Eliáše a kapli svatého Jana Nepomuckého. Kaple svatého Eliáše má podobu grotty, tedy umělé jeskyně. U kaple svaté Terezie není přesné datum vzniku zcela jisté, což připomíná, že historie zahrady se skládá z různě doložených vrstev.
Na vyhlídkové terase zaujmou sluneční hodiny s freskovou výzdobou, které patrně pocházejí z druhé poloviny 17. století. Jejich umístění dává smysl: nejde jen o dekoraci, ale i o drobný doklad toho, jak se v zahradě propojovala užitková a estetická funkce. Kaple svatého Jana Nepomuckého a svatého Eliáše prošly opravou v letech 2012 až 2013; obě jsou nemovitými kulturními památkami.
Zeleň, jezírko a pávi
Historické stavby doplňují jezírko a růžové pergoly. Mezi nápadné dřeviny se řadí jinan dvoulaločný, červenolistý buk, převislá vrba bílá nebo magnolie. Vzhled zahrady se proto mění s roční dobou: na jaře vynikne kvetení, v létě stín a v dalších měsících zase siluety stromů a klidnější podoba cest. Sady jsou známé také pávy, jejichž přítomnost ale stejně jako kvetení závisí na aktuálních podmínkách.
Vojanovy sady nejsou rozsáhlým parkem, v němž by bylo třeba plánovat dlouhou túru. Jejich kouzlo spočívá v měřítku a kontrastu s okolními ulicemi. Návštěvníci tu mohou vnímat klidnější atmosféru, ta však není zaručena v každou denní dobu ani v každém ročním období. Na místě je také malé dětské hřiště.
Praktické informace k návštěvě
Vstup do sadů je z ulice U Lužického semináře, adresa je U Lužického semináře 17. Vstupné se neplatí. Otevírací doba bývá sezónní a mění se podle části roku, proto je před cestou rozumné ověřit aktuální provozní údaje. Turistické informace uvádějí veřejné toalety a zákaz vstupu se psy.
Vojanovy sady se hodí jako krátká zastávka při procházce Malou Stranou i jako cíl pro ty, kdo chtějí poznat méně nápadnou vrstvu pražské historie. Za nenápadným vstupem se tu setkává někdejší klášterní zahrada s dnešním městským životem — a k návštěvě stačí chvíle, během níž člověk věnuje pozornost nejen cestě, ale i detailům kolem sebe.