V Zahrádkách se potkávají dvě podoby dědictví: zámek, který v roce 2003 těžce poškodil požár, a krajina, v níž jsou někdejší šlechtické úpravy stále čitelné. Od sídla vede příběh přes Valdštejnskou lipovou alej až k údolí Robečského potoka, známému jako Peklo. To je dnes chráněným územím s pískovcovým kaňonem a významným nalezištěm bledule jarní.
Renesanční Nový Vítkovec a šlechtické rody
Zámek, označovaný také jako Nový Vítkovec, vznikl na místě staršího sídla. Obec spojuje jeho výstavbu s Janem z Vartenberka a uvádí léta 1547 až 1550. Odborný krajinný atlas zachycuje první zmínku o zámku v roce 1556. Jde o odlišné údaje: jeden se týká uváděné doby výstavby, druhý první doložené zmínky.
Původně renesanční stavba má čtyři křídla a v nárožích věže. Roku 1623 přešla do rukou Albrechta z Valdštejna. Po jeho smrti připadla jeho rodině a později Kounicům, kteří ji výrazně upravili v barokním slohu. Zámecký areál tedy není připomínkou jediné stavební etapy, ale proměn několika generací a majitelů.
Po požáru v roce 2003 zůstává zámek výrazným bodem obce, zároveň je však třeba rozlišovat jeho historický význam od současného návštěvnického režimu. Aktuální přístupnost areálu se může měnit, proto je vhodné si ji před cestou ověřit.
Park, který se rozšířil do krajiny
Okolí sídla se postupně proměňovalo spolu s panstvím. U zámku bývala užitková zahrada a sad, zatímco park se rozkládá především západně až severozápadně od něj, na pískovcové terase nad údolím Robečského potoka. Jeho počátky sahají do první poloviny 17. století; později se zámecká krajina rozšířila dál do okolí.
Její součástí byl také Novozámecký rybník. Krajinné úpravy doplňovaly prvky jako rybářská bašta, hudební pavilon nebo přístaviště lodí. Některé z těchto míst dnes připomínají, že nešlo jen o zahradu přiléhající k zámku, ale o širší promyšlenou krajinu propojující stavby, vodu a přírodní prostředí.
Výrazným pozůstatkem těchto úprav je Valdštejnská lipová alej. Její stáří se tradičně odhaduje přibližně na tři sta let, přesné datování však není jisté. Alej je cenná především jako zachovaný prvek někdejší krajinné kompozice a jako spojnice mezi zámeckým parkem a okolní krajinou.
Peklo: pískovcový kaňon a jarní bledule
Údolí Robečského potoka se v 19. století stalo součástí parkové krajiny. Dnes je Peklo samostatně vymezenou národní přírodní památkou, která zasahuje do katastrů Zahrádek, Sosnové a Kvítkova. Jeho kaňonovitý ráz vytvořil potok v kvádrových pískovcích. Chráněné území zahrnuje také mokřadní olšiny a jasanové luhy, tedy prostředí, které je důležité pro řadu rostlin a živočichů.
Na jaře přitahuje pozornost bledule jarní, jejíž početnou populaci ochrana území výslovně zmiňuje. Péče o její stanoviště je zároveň aktuálním příběhem Pekla. Od léta 2025 se na vybrané ploše v údolí pase malé stádo koz. Pastva má pomáhat omezovat zarůstání po odumření jasanů a olší a zachovat pestřejší mozaiku prostředí. Nejde o turistickou atrakci, ale o způsob péče o přírodu; odlišný je také chov muflonů a koz bezoárových v oboře, která podle obce není veřejnosti přístupná.
Výlet za památkou i živou krajinou
Zahrádky nabízejí víc než pohled na zámek. Historie sídla se tu dá číst v návaznosti na park, alej, rybník i údolí potoka. Právě tato propojenost je na místě nejzajímavější: i když požár změnil podobu zámku, krajina stále připomíná rozsah někdejšího panství a zároveň se dál vyvíjí jako cenné přírodní území.
Zámek stojí na adrese Zahrádky 1, v obci Zahrádky v Libereckém kraji. Peklo nemá jednu společnou návštěvnickou adresu a jeho chráněná plocha zasahuje do více obcí. Před cestou je proto rozumné ověřit aktuální možnosti přístupu k zámeckému areálu i informace o pohybu v chráněné přírodě.