Barokní grotta v Zásmukách patří k místům, která dnes nelze jednoduše navštívit, přesto pomáhá pochopit někdejší podobu zámeckého areálu. Byla součástí zahrady a parku, které vznikaly při přestavbě šternberského sídla. Samotný zámek i zahrada jsou podle města pro veřejnost uzavřené. Kdo chce poznat zdejší krajinu zblízka, může se však vydat do zámecké obory.
Šternberské sídlo a barokní zahradní svět
Zásmucké panství získali Šternberkové roku 1637. Oldřich Adolf Vratislav ze Šternberka nechal původně renesanční zámek upravit v barokním stylu a okolí doplnil parkem, okrasnou zahradou, oborou a bažantnicí. Nešlo tedy jen o proměnu obytného sídla, ale o celý komponovaný areál, v němž se spojovala reprezentace, odpočinek i péče o zvěř.
K jeho zahradním prvkům patřila grotta, označovaná také jako sala terrena. V barokních zahradách podobné stavby vytvářely prostor k pobytu a zároveň působily jako výrazný architektonický prvek. Zásmucká grotta je dnes zajímavá především jako připomínka této někdejší kompozice. Protože je zahrada uzavřená, nelze počítat s návštěvou jejího interiéru ani s volným přístupem ke grottě.
Silnice rozdělila oboru, zvěř spojoval tunel
Obora měla původně zaujímat přibližně padesát hektarů. V 18. století ji rozdělila císařská silnice mezi Prahou a Kutnou Horou. Obě části spojoval podchod, kterému se říkalo jelení tunel: zvěř jím mohla přecházet pod vozovkou. Jde o pozoruhodný detail někdejšího hospodaření v krajině, kde nová dopravní stavba musela počítat také s provozem obory.
Územím protéká potok Špandava a na jeho dolním toku leží Horní a Dolní Oborák. Dolní část se dříve nazývala Bažantnice. Na její centrální louce se pásli jeleni a podle údajů města zde chovali celkem 25 kusů jelení a dančí zvěře. V letech 1942 až 1945 byla tato zvěř vystřílena. Proměňovala se také samotná podoba obory: původní hvězdicové uspořádání spojované se šternberským znakem v 19. století zaniklo a krajina získala přírodnější charakter.
Mezi starými stromy a rybníky
Dnešní procházka oborou vede krajinou, v níž se střídají cesty, vodní plochy a louky. V dolní části je naučná stezka Zásmucká bažantnice, zřízená v roce 2014. Oborou lze projít také po žluté turistické značce ze Zásmuk směrem na Toušice. Jde o jiný prostor než zámecká zahrada: obora je podle dostupných informací volně přístupná, zatímco park a zahrada zůstávají uzavřené.
Regionální zdroj uvádí v Bažantnici více než tři sta stromů starších sta let a za nejstarší a největší označuje Leopoldův dub, jehož stáří odhaduje přibližně na čtyři století. Přesná čísla je vhodné brát s rezervou, protože aktuální dendrologický průzkum zde není doložen. I bez nich však staré stromy připomínají dlouhou kontinuitu místa, které se během staletí měnilo od šlechtické lovecké krajiny k území pro pěší výlety.
Jak si návštěvu naplánovat
Pro výlet je dobré rozlišovat mezi zámeckým areálem a oborou. Zámek ani zahrada nejsou podle města otevřené veřejnosti, a návštěvu grotty proto nelze plánovat jako běžnou prohlídku památky. Obora naopak nabízí volně přístupnou trasu, kterou lze spojit s naučnou stezkou nebo pokračováním po žluté značce. Zásmuky tak stojí za zastavení nejen kvůli baroknímu příběhu skrytému za hranicí zahrady, ale i kvůli krajině, kterou lze poznávat pěšky.