Představte si společnost, která se po válkách pokouší začít znovu – a jako vzor si vybere Vídeň před více než sto lety. Právě do takové budoucnosti, do roku 2039, zasazuje Divadlo v Dlouhé inscenaci Zlaté město. Návrat k domněle lepším časům tu není jen nostalgickou představou: stává se společenským ideálem, který se střetává s každodenním životem a s osudy dvou mladých žen, Marianny a Alžběty.
Staré pořádky jako budoucí vize
Inscenace spojuje dvě hry rakousko-uherského dramatika Ödöna von Horvátha – Povídky z Vídeňského lesa a Víra, naděje, láska. Autor je napsal v Berlíně na začátku 30. let, v době sílícího politického napětí. Jeho pozornost přitom míří k obyčejným lidem a k tomu, jak se společenské poměry promítají do jejich možností a rozhodování.
Režisér a autor scénáře Ivan Buraj obě předlohy propojuje do nového celku. Jejich dobovou satiru nepřenáší do muzea ani do historické rekonstrukce, ale do budoucnosti, která se ohlíží zpět. Vize předválečné Vídně jako ztraceného ideálu tak může působit povědomě: ukazuje, jak snadno se touha po jistotě promění v přesvědčení, že řešením je návrat k dřívějším pořádkům.
Dvě ženy v sevření doby
Marianna a Alžběta nejsou pouhými průvodkyněmi společenským obrazem. Jejich příběhy tvoří osobní rovinu inscenace a ukazují, jak se obecné ideály a politické napětí dotýkají konkrétních životů. Horváthovy ženské hrdinky se ocitají ve světě, kde narůstá agresivita a prostor pro vlastní rozhodování se zužuje.
Právě spojení veřejného a osobního dává Zlatému městu jeho současný rozměr. Nejde jen o otázku, zda byly minulé časy skutečně lepší, ale také o to, kdo smí určovat podobu vysněné minulosti a kdo nese důsledky snahy ji obnovit. Divák nemusí znát původní hry, aby sledoval střet mezi společenskou představou o správném životě a zkušeností jednotlivce.
Obraz, který vzniká přímo před diváky
Výraznou součástí inscenace je technika live cinema. Kamery snímají dění na scéně a obraz se během představení živě stříhá a promítá. Divadelní situace tak získává další vrstvu: vedle toho, co se odehrává před očima, divák sleduje také jeho zprostředkovanou podobu.
Tento postup souvisí s tématem iluzí a představ o minulosti. Obraz, který lidé považují za skutečnost, může být vytvořený výběrem a úpravou – podobně jako vzpomínka na údajně zlaté časy. Scénu navrhl Matěj Sýkora, kostýmy připravila Katarína Hollá, hudbu složil Jakub Kudláč a choreografii vytvořila Markéta Vajdová. Dramaturgyní inscenace je Tereza Marečková.
První inscenace nového uměleckého šéfa
Divadlo v Dlouhé působí od roku 1996 jako činoherní souborové divadlo. Zlaté město, jehož premiéra se konala 15. listopadu 2025, je první inscenací Ivana Buraje v roli uměleckého šéfa, kterou zastává od sezony 2025/26. Představení tak představuje nejen nové nastudování Horváthových her, ale také začátek nové kapitoly v uměleckém vedení divadla.
Nejbližší uvedení uvedené v programu připadá na pondělí 7. prosince 2026 v 19 hodin. Od 18.15 je plánován dramaturgický úvod. Představení se hraje ve velkém sále a trvá přibližně dvě a půl hodiny včetně přestávky; je určeno divákům od 14 let. Divadlo upozorňuje na výrazné světelné efekty, kouřostroj a použití střelné zbraně během inscenace. Aktuální dostupnost vstupenek i případné změny provozu je vhodné před návštěvou ověřit v programu divadla. Jeho adresa je Dlouhá 727/39 v Praze 1.