Trámy lomnické hřbitovní zvonice jsou starší než místo, na němž dnes stojí. Dendrologický průzkum je datoval do let 1592–1593, zatímco nový hřbitov vznikl až roku 1652 a právě tehdy na něj byla zvonice postavena. Rozdíl mezi stářím dřeva a dobou stavby dává této nenápadné památce pozoruhodný příběh.
Zvonice a barokní kaple sv. Jana Křtitele jsou součástí památkově chráněného hřbitovního areálu v Lomnici nad Popelkou. Kdo sem zamíří, nenajde jen dvě sakrální stavby: hřbitov uchovává také stopy po významných místních rodinách a po událostech prusko-rakouské války.
Dřevěná stavba s dlouhou pamětí
Hřbitov vznikl po přenesení pohřebiště od kostela sv. Mikuláše. Dřevěná hranolová zvonice stojí na šestiboké zděné základně a kryje ji šindelová stanová střecha. Na jejím vrcholu je korouhev s dvouramenným křížem. Místní informační zdroj ji označuje za nejstarší stavbu ve městě.
Její datování je potřeba chápat přesně: staré trámy samy o sobě neznamenají, že zvonice stála na hřbitově už v 16. století. Na své dnešní místo se dostala roku 1652. Právě spojení staršího materiálu s mladším původem stavby z ní činí zajímavý doklad proměn zdejšího města.
Zvon, který přežil proměny
Ve zvonici se dochoval zvon spojovaný s rokem 1591 a také malý zvonek. Původní velký zvon po puknutí v roce 1755 přelil o rok později pražský zvonař Zachariáš Dittrich. Před první světovou válkou měla zvonice pět zvonů, některé z nich však byly během války zrekvírovány.
Osudy zvonů tak přibližují nejen řemeslnou historii, ale i zásahy, které do života místních památek přinášely války. Péče o zvonici se obnovila po převzetí hřbitova a jeho staveb městem od římskokatolické farnosti na konci roku 2008. Opravy proběhly v letech 2009–2010 a později se zvonice dočkala další obnovy i doplnění a restaurování zvonu.
Kaple na místě staršího sakrálního objektu
V dolní části hřbitova stojí kaple sv. Jana Křtitele. Současná zděná jednolodní stavba pochází z roku 1768, na místě však navazuje na starší předchůdkyni doloženou už roku 1609. Má obdélný půdorys, presbytář na východní straně a mansardovou střechu se sanktusovou věžičkou.
Interiér zdobí dvě fresky s motivem sv. Jana Křtitele. Kaple rozšiřuje příběh areálu o barokní vrstvu, která je odlišná od starobylé dřevěné zvonice, ale v prostoru hřbitova s ní tvoří přirozený celek. Přesná podoba návštěvy interiéru se může měnit, proto je vhodné ověřit si možnosti předem u města.
Hřbitov jako kronika Lomnice
V horní části areálu jsou hrobky místních průmyslnických rodin, mimo jiné Šlechtových, Mastných, Hornychových, Horákových a Svobodových. Připomínají dobu, kdy zdejší podnikatelské rody patřily k důležitým součástem života města. Vedle rodinných hrobek stojí náhrobky a mohyla věnovaná obětem prusko-rakouské války roku 1866.
Mohylu zřídil roku 1895 jičínský místní spolek na památku vojáků, kteří zemřeli v lomnickém lazaretu na následky zranění z bitvy u Jičína 29. června 1866. Původní malé pohřebiště padlých bylo později, roku 1932, zrušeno. Zůstalo několik náhrobků a centrální památník, které zdejší pietní místo propojují s konkrétní kapitolou regionálních dějin.
Hřbitov leží v Havlíčkově ulici. Jeho kouzlo spočívá v soustředění různých časových vrstev na jednom místě: od dřeva z konce 16. století přes barokní kapli až po památníky a hrobky, které vypovídají o novější historii Lomnice nad Popelkou.