Červené cihlové zdi, členitá silueta a kaple ukrytá nad hlavním vstupem: Zemská porodnice u sv. Apolináře působí na první pohled spíš jako veřejná budova či klášterní areál než nemocnice. Její podobu navrhl architekt Josef Hlávka, který se pokusil spojit působivou novogotickou architekturu s tehdejšími požadavky na bezpečnější péči o rodičky a novorozence.
Architektura jako odpověď na obavy z infekcí
Stavba vznikala v letech 1867 až 1875. Hlávkova stavební firma ji realizovala podle jeho návrhu, ale architekt kvůli zdravotním potížím práci nedokončil. V jejím vedení pokračoval jeho spolupracovník Čeněk Gregor. Porodnice byla otevřena 22. dubna 1875; některé údaje o přesunu provozu do nové budovy kladou tuto změnu až do roku 1876, proto je vhodné rozlišovat otevření stavby a vlastní přestěhování ústavu.
Areál je vystavěn ze světlých červených režných cihel v severoněmeckém novogotickém slohu. Neomítnuté zdivo nebylo jen estetickou volbou: v době výstavby se věřilo, že cihly mohou z hlediska šíření infekcí představovat bezpečnější řešení než omítané povrchy. Také samotný půdorys měl praktický význam. Čtyřkřídlé jádro s obdélným nádvořím doplňují dvě trojice pavilonů a celkem jedenáct traktů. Jednotlivé části bylo možné podle potřeby oddělit, aby se omezilo šíření nákazy.
Takové uspořádání souviselo s tehdejšími obavami z infekcí, včetně horečky omladnic, která patřila k vážným rizikům porodnické péče. Porodnice tak nebyla jen mimořádně rozsáhlým ústavem, ale také promyšleným pokusem přizpůsobit podobu nemocnice poznatkům a představám své doby.
Kaple nad hlavním vstupem
Jedním z nejvýraznějších prostorů areálu je kaple sv. Kříže. Nachází se v prvním patře nad vstupním vestibulem a z hlavního průčelí ji prozrazuje arkýř. Její klenba, označovaná jako sklípková, diamantová či hvězdicová, spočívá na středním sloupu. Vysoko nad návštěvníkem se tak rozevírá členitý kamenný vzor, který dodává prostoru osobitý charakter.
Stěny kaple zdobí malby s christologickými náměty od Adolfa Liebschera a Adolfa Körbera. K vybavení patří mramorová křtitelnice i kredenční oltář, dubová zpovědnice a kůr s varhanami. V kapli stojí také nadživotní socha Josefa Hlávky od Josefa Mařatky, odhalená v roce 1997. Další umělecké dílo, socha Gravidita od Miroslava Černého, je umístěno ve vstupním vestibulu.
Porodnice s příběhem i proměnami
Historie místa připomíná také společenské okolnosti porodnictví 19. století. Po stranách hlavního vstupu byly zvláštní vchody na takzvaná tajná oddělení, která sloužila anonymním porodům. Nemocnice uvádí, že tato oddělení zanikla v roce 1883. Součástí původního ústavu byl rovněž nalezinec, určený opuštěným dětem.
Dnes v areálu sídlí Gynekologicko-porodnická klinika 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Budova tedy není muzeem, ale místem, kde zdravotnická a vzdělávací činnost pokračuje. Její historie se neuzavírá do jedné stavební etapy: někdejší řešení péče se proměňovala, zatímco areál si zachoval svou původní funkci.
Hlávkův odkaz v cihlách i pamětních připomínkách
Josef Hlávka je s porodnicí spojen jako její projektant a stavitel, ale jeho stopa sahá i za hranice této stavby. Proslul také jako mecenáš vědy, kultury a vzdělávání. U hlavního vstupu jeho osobnost připomíná bronzová deska s podobiznou, instalovaná v roce 2015 ke 140. výročí založení ústavu; socha v kapli zase vrací pozornost k architektovi přímo uvnitř budovy.
Soubor budovy, zahrady a ohradní zdi je chráněn jako národní kulturní nemovitá památka. Zvenčí lze obdivovat cihlovou fasádu, arkýř kaple, věžičku i oplocení. Porodnice však zůstává aktivním zdravotnickým pracovištěm, nikoli běžně přístupnou turistickou památkou. Kdo chce nahlédnout do interiéru nebo kaple, měl by si předem ověřit aktuální možnosti u kliniky a při návštěvě respektovat provoz nemocnice. Areál najdete v Apolinářské ulici na Praze 2.