Ve Svatokřížské ulici v Ronově nad Doubravou se nad běžným městským domem rozvíjí malá obrazová kompozice. V jejím středu je nika s Pannou Marií a Ježíškem, nad ní slunce s lidskou tváří a po stranách postavy světců. Zdobný štít domu čp. 25 patří k nejvýraznějším pozdně barokním památkám města a připomíná, že reprezentativní architektura nemusela být vyhrazena jen kostelům nebo šlechtickým sídlům.
V Ronově se dochovaly dva městské domy s pozdně barokními štíty. Každý je jiný: dům ve Svatokřížské ulici přitahuje pozornost figurální výzdobou a promyšleným uspořádáním průčelí, zatímco dům v Čáslavské ulici vyniká siluetou štítu. Oba jsou kulturními památkami a jejich fasády lze pozorovat přímo z veřejného prostoru.
Průčelí jako pečlivě sestavený obraz
U domu ve Svatokřížské ulici čp. 25 není výzdoba nahodilým souborem motivů. Průčelí je vystavěno do čtvercového formátu a jeho diagonály se sbíhají u niky s nízkým reliéfem Panny Marie s Ježíškem. Výsledkem je kompozice, která vede pohled od okrajů k ústřednímu náboženskému výjevu. Nad ním se objevuje sluneční kotouč s lidskou tváří, po stranách reliéfní postavy světců.
Štít doplňuje květinový ornament a šest hvězd. Jeho podoba se popisuje jako pozdně barokní, případně jako zlidovělá forma rokoka. Právě spojení náboženských motivů s dekorativními prvky dává průčelí osobitý výraz: nepůsobí jako strohá stavba, ale jako fasáda, která má kolemjdoucím co vyprávět.
Jistá není identifikace levé postavy. Jeden popis ji označuje za svatého Vavřince, jiný připouští, že by mohlo jít o svatého Václava. Pravou postavu zdroje spojují se svatým Floriánem, který bývá tradičně vnímán jako ochránce před požáry. V případě Ronova má tato souvislost zvláštní místní význam: městský popis připomíná časté požáry. Bez jednoznačného odborného potvrzení je však lepší ponechat určení levého světce otevřené.
Odlišný štít v Čáslavské ulici
Druhý dům najdete v Čáslavské ulici pod číslem 131. Jde o přízemní zděnou stavbu, která bývala součástí zemědělské usedlosti. Její pozdně barokní štít výrazně převyšuje střechu a už z ulice tak vytváří nápadnou siluetu. Průčelí od štítu odděluje bohatě členěná římsa, jejíž tvar připomíná oslí hřbet.
Ve srovnání s domem ve Svatokřížské ulici tu hlavní roli nehraje figurální výzdoba, ale tvar a členění stavby. Obě fasády tak nabízejí dvě různé podoby pozdně barokního vkusu v prostředí menšího města. Jedna pracuje s náboženskými postavami, ornamentem a soustředěnou kompozicí, druhá upoutá především výrazným obrysem štítu a římsy.
Baroko, které potkáte na ulici
Právě měřítko a umístění dělají z ronovských domů zajímavý cíl pro pozornou procházku. Nejde o samostatný areál s návštěvnickým provozem, ale o historická průčelí začleněná do běžné zástavby. Člověk je může vnímat z chodníku a všimnout si, jak se architektonická reprezentace promítla do každodenního městského prostředí.
Dům čp. 25 ve Svatokřížské ulici je v městském podání spojován s uznáním historika umění V. V. Štecha, který jej v roce 1959 označil za nevšední unikát české barokní architektury. Ať už návštěvníka zaujme především reliéfní výzdoba, nebo celek průčelí, nejlépe vynikne při pomalém pozorování z ulice. Interiéry ani jejich návštěvní režim nejsou v dostupných informacích potvrzeny.
Obě památky lze při procházce Ronovem porovnat: nejprve zamířit na Svatokřížskou 25 a poté k domu v Čáslavské 131. Stačí se dívat vzhůru. V detailech štítů se tu potkává řemeslná práce, barokní a rokokové tvarosloví i místní příběh města.