Jen málokteré české město nabízí tak soustředěnou ukázku saské renesance jako Benešov nad Ploučnicí. V jeho historickém středu se dochoval širší zámecký areál, jehož hlavními stavbami jsou Horní a Dolní zámek. Nejde přitom o dvě části jediné budovy, ale o dvě samostatná panská sídla, která vznikala v různých etapách a dodnes vyprávějí odlišné příběhy.
Salhausenové proměnili město v centrum panství
Za podobou benešnovského areálu stojí především rod Salhausenů. Pocházel z Míšně a do severních Čech přišel roku 1515. Ve stejném roce získal český inkolát a byl přijat mezi českou šlechtu. Salhausenové měli vazby na saský dvůr a podporovali také Lutherovo reformní učení.
Po rozdělení společného majetku v roce 1522 připadl Benešov Bedřichovi ze Salhausenu. Město se tak stalo centrem samostatného panství a začalo se měnit v reprezentativní šlechtické sídlo. Výsledkem je architektura, která spojuje vlivy německého prostředí s místní pozdně gotickou tradicí.
Dva zámky, dva stavební příběhy
Horní zámek vznikl v letech 1522 až 1524 přestavbou starší panské budovy u městských hradeb. Přestože jde o raně renesanční stavbu, nezapře ještě gotické kořeny. Uvnitř se dochovaly například síťové žebrové klenby a šneková schodiště v polygonálních věžích. Právě tato směs staršího a nového dává zámku osobitý charakter.
Dolní zámek vznikal později, mezi lety 1540 a 1544, na místě městského špitálu a čtyř měšťanských domů. Na první pohled zaujme renesančními štíty ve tvaru oslího oblouku a třípatrovou hranolovou věží před jižním průčelím. Zatímco Horní zámek dnes představuje především historii objektu a pozdější interiéry, Dolní zámek návštěvníka přivádí blíže k životu šlechty v 16. a 17. století.
Renesance, která zůstala téměř bez pozdějšího převleku
Benešovský areál je cenný také tím, co se na něm nestalo. Zámky později přestaly být sídlem panství, a proto se vyhnuly rozsáhlým účelovým přestavbám podle novějších módních vzorů. Historická podoba tak nebyla překryta barokními ani klasicistními úpravami v takové míře jako u mnoha jiných šlechtických sídel.
Vývoj areálu tím ovšem neskončil. K Dolnímu zámku nechal kolem roku 1578 Volf ze Salhausenu přistavět vlastní renesanční palác, dnes známý jako Volfův palác nebo Volfovo křídlo. K celku patří také Hospodářská budova, Konojedovský dům, Balamský dům a pozdější Černínský zámeček. Právě proto je přesnější mluvit o širším zámeckém areálu se dvěma hlavními zámky než se snažit obsáhnout jeho rozmanitost jediným číslem.
Interiéry, kostel a salhausenská stopa
Prohlídky ukazují, jak vypadal život drobné šlechty v 16. a 17. století i v pozdějších obdobích. Dochovaly se renesanční a barokní stropy, nástěnné malby, epitafy, historická kamna, krb, černá kuchyně, jídelny, ložnice nebo taneční sál. Ve Volfově paláci bývá k vidění výstava historických hodin a loveckých rytin Johanna Eliase Ridingera. Na nádvoří stojí kopie sochy Tritona od nizozemského sochaře Adriana de Vriese.
Při návštěvě se vyplatí vnímat zámky v souvislosti s městem. S rodem Salhausenů je spojen také farní kostel Narození Panny Marie a nedaleko zámků se nachází rodová pohřební kaple s renesančními náhrobky. Benešov nad Ploučnicí tak není jen izolovanou památkou, ale promyšleným historickým prostředím, kde se šlechtické sídlo prolíná s městskou zástavbou.
Prakticky před návštěvou
Dolní zámek je veřejnosti přístupný od roku 1961, Horní zámek se po celkové rekonstrukci otevřel v roce 1999. Požár v prosinci 1969 podle oficiální historie vážněji nezasáhl samotný Dolní zámek, ale etnografickou expozici Národního muzea.
Areál nabízí prohlídky Horního a Dolního zámku, sezonní režim má Volfův palác. Otevírací doba i ceny se mohou měnit, proto je dobré ověřit aktuální informace před cestou. Totéž platí pro přístup do zámeckého parku, který může být omezen kvůli restaurátorským pracím. Památka stojí na adrese Zámecká 51 a je součástí městské památkové zóny i národní kulturní památky. Pro poznávání severních Čech představuje mimořádnou zastávku: na malém prostoru tu lze sledovat přechod od gotiky k renesanci i příběh rodu, který vtiskl městu jeho nezaměnitelnou tvář.