Na severovýchodním okraji Borovničky se tyčí stavba, která by svou výrazností snadno upoutala pozornost i ve větším městě. Kostel Božského Srdce Páně působí díky hrubě opracovanému kamennému zdivu, vysoké věži a lomeným oknům jako středověká památka. Ve skutečnosti však vznikl až ve 20. století. Je pozoruhodným příkladem pozdního historismu a zároveň připomínkou proměn, jimiž malá obec v Podkrkonoší prošla.
Od odkazu k dlouho očekávanému kostelu
Myšlenka na vlastní sakrální stavbu se v tehdejší Klein Borowitz objevila už na konci 19. století. V roce 1892 odkázal Wenzel Hak na vybudování kaple 177 zlatých. Jeden finanční příspěvek však ke stavbě kostela nestačil. Místní obyvatelé proto postupně přispívali při sbírkách, poskytovali dary, pravidelné příspěvky a také bezúročné půjčky.
Příprava trvala několik desetiletí. Teprve v roce 1926 vznikl stavební výbor, který měl rozhodnout o podobě budoucího kostela a zajistit jeho realizaci. Návrh vytvořil drážďanský architekt Georg Baehr. Stavět se začalo v roce 1928 a provedení získala firma Ignaze Janetschka z Arnau, dnešního Hostinného. Dokončený kostel byl vysvěcen v roce 1933. Přesný den se v dostupných údajích liší, samotný rok je však uváděn shodně.
Novogotika z kamene a světla
Stavba je orientována od východu k západu. Tvoří ji obdélná loď s polygonálně zakončeným presbyteriem, jižní předsíň se sakristií a mohutná hranolová věž, připojená k jihozápadnímu nároží. Právě věž dává kostelu jeho výraznou siluetu a činí z něj dobře rozpoznatelnou dominantu obce.
Největší působivost stavby spočívá v materiálu. Zdivo z kamenných kvádříků zůstalo neomítané, takže kostel nepůsobí dekorativně ani okázale, ale spíše pevně a stroze. Novogotický charakter podtrhují lomená okna, opěrné pilíře, sedlová střecha pokrytá bobrovkami a jehlancové zakončení věže. Ve štítu se nachází kruhové rozetové okno s vitráží.
Rozdílné řešení oken umožňuje nahlédnout do vnitřní hierarchie prostoru. V presbyteriu jsou úzká vysoká okna s lomenými oblouky a figurálními vitrážemi, zatímco větší okna hlavní lodi mají čirá skleněná pole. I když interiér nemusí být běžně přístupný, některé detaily lze při pozorné prohlídce zachytit už zvenčí.
Kostel jako svědek poválečné změny
Nový kostel sloužil především německým obyvatelům Borovničky. Jeho plné využití tak trvalo necelá dvě desetiletí. Po druhé světové válce a odsunu německého obyvatelstva se výrazně změnilo zázemí, pro které byl vybudován. Následovalo období nejistoty, kdy nebylo dlouho jasné, komu objekt právně náleží a kdo se o něj má starat.
Nedostatečná údržba se postupně podepsala na interiéru i vybavení. Kostel přišel o část výzdoby a podle regionálních údajů také o poslední ze tří zvonů. Přestože ztratil původní význam pro místní komunitu, jeho architektonická hodnota zůstala zřejmá. Památkový katalog vyzdvihuje především celkovou kompozici, neomítané zdivo, věž, rozetové okno a dochované vitráže.
Obec převzala odpovědnost za památku
V současnosti je kostel ve vlastnictví obce Borovnička. Dostupné obecní a regionální materiály se rozcházejí v přesném roce, kdy k převodu došlo – uvádějí rok 2006, respektive 15. červen 2009. Jisté však je, že obec se k významné stavbě přihlásila a v minulosti financovala dílčí opravy.
Postupně se pracovalo například na vitrážích, elektroinstalaci a narušených částech věže. Zmiňován byl také záměr širší rekonstrukce. Pro malou obec představuje péče o takto výrazný objekt dlouhodobý úkol, zároveň ale kostel zůstává důležitou součástí její identity.
Tip na návštěvu Borovničky
Kostel stojí poblíž obecního úřadu na okraji Borovničky, takže se při průjezdu obcí nedá snadno přehlédnout. Zvenčí stojí za pozornost zejména kontrast kamenného zdiva a barevných vitráží, hranolová věž, rozetové okno a opěrné pilíře. Interiér nemusí být otevřený pravidelně; zájemci o prohlídku nebo účast na bohoslužbě by se měli předem obrátit na obecní úřad či místní farnost.
Návštěvu lze spojit s prohlídkou dalších drobných sakrálních památek v obci, například sousoší a kamenných prvků regionálního původu. Borovniččin kostel tak není jen zastávkou u zajímavé stavby, ale také místem, kde se v jediném objektu potkává architektura, historie německého osídlení i současná snaha malé obce uchovat vlastní paměť.