Poklad objevený ve věži
Jedna z nejzajímavějších památek spojených s českodubským kostelem se dnes nenachází přímo v jeho interiéru. Ve věži byla koncem 20. století objevena pozdně gotická skříň z konce 15. století, zdobená šablonovou malbou. Originál je nyní vystaven v Podještědském muzeu, kde jej doplňuje rekonstrukce původní podoby.
Skříň je hlavním exponátem expozice věnované gotické šablonové technice. Návštěvník si díky ní může udělat představu o způsobu, jakým středověcí malíři vytvářeli opakující se dekorativní motivy. Příběh nálezu navíc dobře vystihuje charakter celého kostela: staletí se v něm neukládala jen do zdiva, ale také do předmětů, které přežily přestavby, požáry i změny využití.
Od johanitské svatyně k děkanskému kostelu
Kostel byl založen před polovinou 13. století, patrně po roce 1237. První písemná zmínka o kostele s patrociniem svatého Ducha pochází z roku 1291, kdy je Český Dub uváděn starším názvem Světlá. Stavba byla původně farním kostelem a později sloužila také jako konventní svatyně johanitů. Jejich komenda stála v bezprostřední blízkosti a dodnes tvoří důležitou součást historického příběhu města.
K severní straně kostela přiléhal johanitský špitál, určený podle písemných i archeologických dokladů pro dvanáct chudých a potřebných. S místem se spojují také léčebné aktivity svaté Zdislavy z Lemberka. Kostel tak nebyl izolovanou sakrální stavbou, ale součástí širšího areálu, kde se prolínala víra, péče o nemocné i každodenní život středověkého města.
Stavba poznamenaná požáry i náboženským rozdělením
Nejstarší dochované části kostela pocházejí z pozdní gotiky na konci 15. století. Zachovalo se gotické jádro či spodní část věže, obvodové zdivo východní části a také pozdně gotický portál mezi sakristií a presbytářem. Baldachýnový portál s původními dveřmi se obvykle datuje do první poloviny 16. století; prameny uvádějí buď 20. léta, nebo konkrétně rok 1530.
Ve druhé polovině 16. století byl kostel za Jana z Operštorfu renesančně rozšířen. Důvodem bylo soužití katolické menšiny s utrakvistickou většinou. Starší část připadla utrakvistům, zatímco západní přístavba katolíkům. Na někdejší rozdělení dodnes upozorňují dvojí vstupní dveře a zalomený půdorys stavby.
Podobu kostela výrazně změnily požáry. Roku 1647 vyhořel během obsazení města švédskou posádkou, další velký požár jej postihl v roce 1694. Po obnově získal raně barokní charakter, připisovaný projektu Jana Václava Pánka nebo jeho syna Jana Šimona Pánka. Po požáru roku 1713 byla loď opatřena valenou klenbou s lunetami.
Barokní interiér a památkové varhany
Dnešní návštěvník v interiéru najde především barokní a rokokové vybavení. K cenným prvkům patří cínová křtitelnice z roku 1716, tři rokokové oltáře a kazatelna z druhé poloviny 18. století. Hlavní oltář zdobí obraz Seslání Ducha svatého, podle něhož kostel získal své zasvěcení. V presbytáři je také pozdně barokní sousoší Kalvárie.
Pozornost si zaslouží rovněž varhany firmy Rieger v neorenesanční skříni. Převládající údaj uvádí rok 1893, některé materiály však zmiňují rok 1892. Nástroj má dva manuály a pedál, mechanickou trakturu a biblické výjevy. Ministerstvo kultury jej v roce 1998 prohlásilo za kulturní památku.
Kostel Seslání Ducha Svatého stojí v centru Českého Dubu, v části Český Dub IV, poblíž johanitské komendy a Podještědského muzea. Běžně nemusí být otevřený jako volně přístupná památka, proto je vhodné domluvit si prohlídku předem s místní římskokatolickou farností. Pravidelný nedělní program se může měnit. Za návštěvu však stojí i samotné okolí: teprve společně s komendou a muzeem vynikne, jak významnou roli měl českodubský areál ve středověku i v pozdějších staletích.