Hrad Cimburk patří k nejvýraznějším středověkým památkám Chřibů. Z jeho zdiva se dodnes dá vyčíst podoba někdejšího mocného sídla: hradní jádro, palác, věže, parkán, mohutné hradby i bašty. Zřícenina přitom nepůsobí jako pouhá kulisa v lesích. Díky dlouhodobé obnově si lze při procházce dobře představit, jak promyšleně byla pevnost vystavěna a jak významné místo v krajině kdysi zaujímala.
Pevnost podle francouzského vzoru
Cimburk vznikl přibližně v letech 1327 až 1333. Jeho zakladatelem byl Bernard z Cimburka, který po záměně se starším hradem stejného jména u Trnávky získal území v horním povodí Stupavy a založil zde takzvaný Nový Cimburk. První písemná zpráva o hradu pochází z roku 1358, kdy jej Ctibor z Cimburka prodal moravskému markraběti Janu Jindřichovi.
Stavitelé se inspirovali francouzskou gotickou fortifikací. Hradní jádro mělo lichoběžný půdorys, palác ve tvaru písmene L a v jižním křídle také arkýřovou kapli. Výrazným prvkem byla bergfritová věž, která spolu s dalšími obrannými částmi vytvářela protáhlou, důkladně chráněnou pevnost. Předhradí obepínala hradba s polygonálními a polokruhovými baštami.
Právě spojení promyšleného opevnění s kvalitním kamenickým provedením řadí Cimburk k mimořádným ukázkám hradní architektury na Moravě. Některé detaily stavebního vývoje, například podoba původní první brány nebo přesné pořadí jednotlivých úprav, však zůstávají předmětem odborných debat.
Od zeměpanského hradu k opuštěné zřícenině
Cimburk se v průběhu staletí stal součástí rozsáhlé zeměpanské domény na jihovýchodní Moravě. V jeho držení se vystřídali například Zikmund z Letovic, Čeněk z Drahotuš nebo Vok z Holštejna. Hrad ležel u křižovatky cest mezi Uherským Hradištěm, Buchlovem, Stupavou, Koryčany, Kroměříží a Střílkami, a jeho poloha tak měla vojenský i správní význam.
Výrazně do jeho dějin zasáhly česko-uherské války. Roku 1468 Cimburk dobyl uherský král Matyáš Korvín. Po tomto střetu následovala obnova a zesílení vnějšího opevnění. V roce 1523 hrad definitivně získal Vilém z Víckova, který pokračoval v přestavbě a snažil se zvelebit také celé panství.
Postupně se však měnily nároky šlechty na bydlení. V 17. století začali majitelé dávat přednost pohodlnějšímu sídlu v Koryčanech. Cimburk ještě roku 1623 obsadili přívrženci sedmihradského knížete Gabriela Bethlena, švédskému obsazení v letech 1643 až 1647 ale unikl. Podle údajů města byl hrad opuštěn v roce 1720. Poté chátral a na začátku 20. století už měl podobu romantické, avšak vážně ohrožené zříceniny.
Záchrana, která pokračuje
První záchranné zásahy probíhaly už ve 30. letech 20. století a pokračovaly v roce 1940. Systematickou etapu péče zahájil v roce 1994 spolek Polypeje. Jeho práce zahrnuje dokumentaci památky, statické zajišťování zdiva, odstraňování náletové vegetace i postupné zpřístupňování jednotlivých částí areálu.
Opraveny byly například koruny hradeb, výlomy ve zdivu a některé bašty, přibyly také schodiště a zpřístupněna byla šíjová hradba. Archeologický průzkum v roce 2009 přinesl přibližně 40 000 nálezů a odhalil i další sklepní prostory. Návštěvník tak dnes neprochází zakonzervovanou kulisou, ale místem, jehož podoba se díky výzkumu a péči stále zpřesňuje.
Výlet do Chřibů s historií i programem
Na Cimburk se dá vyrazit z Koryčan po značené trase, která podle místních turistických informací měří přibližně 1,3 kilometru. Vede po žluté a následně zelené značce, případně lze využít trasu přes Vršavu. Autem se až k hradu přijet nedá; pro návštěvníky je určeno parkoviště U Křížku na silnici z Koryčan směrem na Vřesovice. Vjezd do lesa ani parkování u koryčanské přehrady nejsou povoleny.
Areál bývá podle oficiálních informací otevřen celoročně a prohlídka probíhá individuálně s papírovým průvodcem. K dispozici jsou také materiály v angličtině, němčině a polštině nebo průvodce pro chytrý telefon. Na místě lze koupit drobné občerstvení a suvenýry, využít hradní ohniště a s vodítkem vzít i psa. Před cestou je vhodné ověřit aktuální otevírací dobu a vstupné.
Cimburk navíc žije kulturním programem. V průběhu sezony se zde konají šermířská vystoupení, historické ukázky, řemeslné akce, hudební programy i večerní Cimburská noc. Zřícenina tak není jen cílem pěšího výletu, ale také místem, kde se historie Chřibů setkává se současným kulturním životem.