Dvě stopy připomínající koňské podkovy a skalní ostroh nad hlubokou roklí. Právě tyto motivy daly vzniknout pověsti, která se váže k Dívčímu kameni u Lichnice. Dnes je ale toto místo především klidnou vyhlídkou v lesích Železných hor, kam se dá pohodlně zamířit při návštěvě zříceniny hradu, Podhradí nebo okolních turistických tras.
Dívčí kámen leží v katastru Podhradí, místní části Třemošnice v Pardubickém kraji. Ze skalního okraje se otevírá pohled do Lovětínské rokle, jejíž svahy pokrývají lesy. V širší krajině se pak uplatňuje údolí Doubravy a zvlněná krajina Železných hor. Vyhlídka není rozlehlou turistickou atrakcí, její půvab spočívá spíše v přirozeném prostředí a v atmosféře místa, kde se krajina setkává s dávným příběhem.
Krátká cesta z Podhradí
K vyhlídce se přichází z okraje Podhradí, odkud vede pěšina směrem k Dívčímu kameni. Jako výchozí bod lze využít okolí autobusové zastávky, případně parkovací místa pod hradem nebo na okraji obce. Protože se režim parkování může měnit, je dobré řídit se aktuálním značením přímo na místě.
Dívčí kámen je vhodný jako krátký cíl při výletu k Lichnici. Návštěvu lze spojit s prohlídkou zříceniny hradu a se zastávkou u Žižkova dubu, který patří k dalším známým zajímavostem v okolí. Samotná vyhlídka je přístupná pěšky a nemá vlastní adresu ani samostatný návštěvní režim. Hradní areál však funguje podle vlastních pravidel, včetně otevírací doby a případného vstupného, které je vhodné před cestou ověřit u města Třemošnice.
Výhled do Lovětínské rokle
Zážitkem není jen samotný výhled, ale i cesta k němu. Lesní prostředí tlumí ruch a skalní okraj připomíná, že Železné hory nejsou pouze krajinou mírných kopců, ale také místem výrazných roklí a skalních útvarů. Lovětínská rokle patří k přírodně cenným částem Národní přírodní rezervace Lichnice. Některé její lesní porosty jsou ponechávány přirozenému vývoji, což se odráží v charakteru okolní krajiny.
Vyhlídka je opatřena zábradlím, přesto je třeba počítat se skalním terénem a s okrajem nad roklí. Opatrnost je namístě hlavně za deště, námrazy nebo při pohybu s dětmi. V chráněném území se vyplatí držet značených cest a respektovat ochranný režim. Právě zachovalé lesní prostředí je jedním z důvodů, proč má místo smysl navštívit i bez znalosti místní legendy.
Pověst o panně Miladě
Podle místního vyprávění byla Milada jedinou dcerou pána na Lichnici. Po otcově smrti měla rytířům, kteří se ucházeli o její přízeň, ukládat nebezpečnou zkoušku. Museli vyjet na hladký skalní ostroh nad roklí a třikrát se s koněm otočit. Kdo úkol nezvládl, zřítil se dolů.
Dlouho se prý nenašel nikdo, kdo by náročný manévr dokázal. Nakonec přijel neznámý rytíř, jehož kůň měl v podkovách ukryté diamanty nebo jiný mimořádně tvrdý materiál. Díky nim se zvíře na skále udrželo. Rytíř měl odhalit Miladinu lest a podle legendy ji potrestat střelou z kuše. Dvě stopy ve skále pak místní tradice spojuje právě s jeho koněm.
Příběh o Miladě je však pověst, nikoli doložená historická událost. Ani původ a přesná podoba stop nejsou v dostupných podkladech archeologicky potvrzené. K místu proto patří spíše jako součást lidové paměti a vyprávění, které pomáhá vnímat okolní skálu a rokli v neobvyklých souvislostech.
Lichnice jako cíl celého výletu
Skalní vyhlídka získá širší význam ve spojení s nedalekou zříceninou Lichnice. Hrad vznikl ve 13. století, později vyhořel a v roce 1649 byl na příkaz Ferdinanda III. pobořen. Dnes z něj zůstaly výrazné pozůstatky připomínající strategický význam místa i proměny šlechtických sídel v českých zemích.
Výlet k Dívčímu kameni tak může být krátkou procházkou i součástí delšího poznávání okolí Třemošnice. Nabízí přírodu, výhled, hradní historii i pověst, kterou je možné brát s nadhledem, ale která k tomuto koutu Železných hor neodmyslitelně patří.