Po Dřevohryzech nezůstala souvislá vesnická náves ani řada domů, podle kterých by se dalo snadno poznat, kde obec stávala. Její někdejší místo dnes v krajině prozrazuje především skupina vzrostlých stromů a stará cesta. Nedaleko odtud však stále vyvěrá Dřevohryzská kyselka a v údolí Telecího potoka se dochovaly rozsáhlé ruiny Röllerova mlýna. Společně připomínají kraj, v němž se po staletí potkávaly voda, zemědělství a každodenní práce.
Ves spojená s tepelským klášterem
Dřevohryzy, v minulosti uváděné také pod německým jménem Zeberhisch, jsou spojovány s tepelským klášterem už od 13. století. Ležely přibližně šest kilometrů od Teplé při cestě směrem na Dobrou Vodu. Tato historická vazba může mást při pohledu na dnešní mapu: katastrální území Dřevohryzy náleží obci Toužim v Karlovarském kraji.
Obec měla výrazně zemědělský ráz. Historický přehled uvádí, že roku 1878 v ní stálo 27 domů a žilo 145 obyvatel. Katastr tehdy zabíral 414 hektarů a na návsi fungovala jednotřídní škola. Před druhou světovou válkou měla ves podle stejného přehledu 159 obyvatel ve 28 staveních. Nešlo tedy o několik samot, ale o fungující venkovskou obec s vlastním každodenním životem.
Od vysídlení k zániku
Zlom přineslo poválečné vysídlení. Z tehdejších 117 obyvatel bylo do srpna 1946 vysídleno 90 sudetských Němců. Počet lidí dál klesal, domy chátraly nebo byly demolovány a poslední obyvatelé odešli v 60. letech. Dřevohryzy se uvádějí jako zaniklá obec od roku 1970.
Také místní stavby postupně mizely. Na návsi stávala socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1835, její další osud ale není znám. Severně od vsi bývala cihelna; po požáru na počátku války už její provoz nebyl obnoven v plném rozsahu. Dnes je místo někdejší obce obtížné rozeznat a v okolí se dochovaly také poničené pomníky a boží muka. Právě proto stojí za to vnímat zdejší krajinu pozorně: její stopy jsou nenápadné a neskládají se do jednoho snadno čitelného obrazu.
Kyselka a ruiny v údolí
Dřevohryzská kyselka leží poblíž zaniklé vsi a nedaleko Dobré Vody. V roce 2012 byla vyčištěna, obnovena a zpřístupněna; dnes je součástí zážitkové trasy vedoucí z Vidžína přes Telecí potok ke kyselce. Její přítomnost dává výletu konkrétní cíl, ale také připomíná přírodní zdroj, který v krajině přetrval déle než obec. Dostupné informace nepotvrzují aktuální kvalitu vody ani její pitnost, proto není vhodné automaticky předpokládat, že je pramen určen k pití.
Asi 800 metrů jihovýchodně od kyselky, v údolí Telecího potoka, leží zřícenina Röllerova mlýna. Jeho středověký původ je považován za pravděpodobný, nikoli jistý. Mlynářský provoz skončil ve 20. letech minulého století. Po válce byli původní majitelé odsunuti a noví čeští osídlenci mlýn znovu nerozjeli; rodina Dvořákových v jeho budově bydlela přibližně do roku 1956. Dnes tu zůstává rozsáhlá zřícenina, která ukazuje, jak významná mohla být práce s vodou i mimo samotnou ves.
Výlet za nenápadnými stopami
Ke kyselce se podle údajů obce Otročín dá dojít od silnice asi kilometr od Dobré Vody směrem na Teplou. V zatáčce pod lesem návštěvníka navádí dřevěný ukazatel; od něj vede cesta zhruba 500 metrů podél okraje lesa. Přístup je popisován pro pěší a horská kola. Röllerův mlýn je uváděn jako volně přístupný, jeho stav i podmínky v terénu se ale mohou měnit, takže je namístě opatrnost.
Dřevohryzy nejsou místem, kde by návštěvníka čekala zachovalá památková zóna. Jejich příběh se skládá z pramene, ruin, staré cesty a několika stromů v krajině. Právě tato proměna živé obce v téměř neviditelné místo dává výletu zvláštní rozměr: místo velkých památek nabízí možnost číst minulost v drobných stopách.