Jen málokterá procházka v okolí Hluboké nad Vltavou tak názorně propojuje člověkem utvářenou krajinu s divokou přírodou. Dubová alej před loveckým zámkem Ohrada vznikla na počátku 18. století jako součást barokní úpravy okolí schwarzenberského sídla. Dnes vede prostorem mezi Munickým a Zvolenovským rybníkem, před průčelím zámku směrem k bráně zoologické zahrady.
Cesta k loveckému zámku
Zámek Ohrada nechal kníže Adam František ze Schwarzenbergu vystavět v letech 1708 až 1713. Sloužil především jako lovecké a reprezentativní sídlo a alej před jeho průčelím pomáhala vytvářet důstojný nástup do areálu. V době založení byla zdejší krajina méně zalesněná než dnes, takže zámek v ní působil jako výraznější dominanta.
Podle odborných podkladů byla původní výsadba zřejmě lipová. Současné stromořadí však tvoří především dub letní a v menší míře další druhy dubů. Právě proměna původní aleje v dnešní dubovou podobu připomíná, že historická krajina není neměnným obrazem, ale živým prostředím, které se v průběhu staletí vyvíjí.
Čtrnáct stromů s vlastním příběhem
Odborný program Národního zemědělského muzea uvádí v zámecké aleji čtrnáct dubů. Na první pohled mohou působit jako jednotné stromořadí, při bližším pohledu se ale mezi nimi objevují rozdíly ve stáří, tvaru i zdravotním stavu. Každý strom prošel jinou životní historií a společně vytvářejí působivou kulisu zámku i přilehlé cesty.
Vzrostlé koruny dnes místy zakrývají pohled na Ohradu a okolní areál. To, co může návštěvník vnímat jako částečně zastíněný výhled, je zároveň důkazem dlouhého vývoje aleje. Staré stromy totiž nejsou cenné jen svou velikostí nebo estetickým působením. Jejich dutiny, praskliny a odumírající větve nabízejí životní prostor celé řadě organismů.
Domov vzácných brouků
Alej je součástí přírodní památky Hlubocké hráze, která má rozlohu 67,2428 hektaru. Chráněny jsou zde staré aleje, skupiny stromů, porosty zámeckého parku a biotopy významných či zvláště chráněných živočichů. Stejné území je zároveň evropsky významnou lokalitou soustavy Natura 2000.
Hlubocké hráze patří k místům s vysokým podílem starých a přestárlých dubů. Ty jsou důležité pro takzvaný saproxylický hmyz, tedy druhy závislé na odumírajícím nebo mrtvém dřevě. K nejvýznamnějším obyvatelům lokality patří silně ohrožený tesařík obrovský a ohrožený roháč obecný. Zachování starých stromů proto není jen otázkou vzhledu historické aleje, ale také ochrany složitého a nenápadného ekosystému.
Procházka, kterou lze prodloužit
Dubová alej je přístupná jako pěší zóna a podle odborných podkladů do ní není povolen vjezd motorových vozidel. Její návštěvu lze spojit s prohlídkou Národního zemědělského muzea Ohrada, které sídlí přímo v barokním loveckém zámku. Expozice připomínají lesnictví, myslivost a rybářství – tedy témata, která s okolní krajinou úzce souvisejí. Muzeum bylo veřejnosti zpřístupněno už 15. září 1842.
Po procházce mezi duby se nabízí pokračování k Munickému rybníku nebo k zoologické zahradě. Při pohybu v aleji je ale dobré respektovat její přírodní hodnotu: nevstupovat zbytečně do kořenových zón a nemanipulovat s odumřelými částmi dřevin. Právě to, co může vypadat jako nepořádek, bývá pro chráněný hmyz důležitou součástí prostředí.
Ochrana aleje je v dostupných podkladech doložena především jejím začleněním do přírodní památky Hlubocké hráze a evropsky významné lokality, nikoli samostatným zápisem celé aleje jako kulturní památky. Její hodnota přesto spočívá v pozoruhodném spojení historie, krajinné kompozice a živé přírody.