Na hladině se tvoří bubliny, voda se vzdouvá a při silnějším výronu může drobně vystříknout vzhůru. Hartoušovské mofety v nivě Plesné tak na první pohled připomínají přírodní vařící prameny. Teploměr by ale dojem rychle vyvrátil: voda je studená a podle Národního geoparku Egeria nedosahuje ani deseti stupňů Celsia. To, co ji rozhýbává, není horko, ale plyn unikající z podzemí.
Bubliny z hlubokých zlomů
Mofeta je přirozený vývěr plynů, v tomto případě především oxidu uhličitého. Na Hartoušovsku plyn prochází vodou v podmáčené nivě říčky Plesná a vytváří dobře viditelné bublání. Geopark uvádí, že plyn tvoří z 99,5 procenta oxid uhličitý; jde o údaj uváděný pro místní vývěry, nikoli o vlastnost všech mofet.
Vývěry zároveň připomínají, že krajina Chebské pánve není geologicky klidná jen proto, že její pohyby většinou nevidíme. Podle geoparku se zde v plynu objevuje neobvykle vysoký podíl izotopů helia. Jejich přítomnost ukazuje na přísun plynů z velkých hloubek podél Hrzínského zlomu. Mofety tak fungují jako nenápadné okno do procesů, které probíhají hluboko pod povrchem.
Od průzkumného vrtu k chráněné nivě
U Hartoušovských mofet stojí průzkumný vrt z roku 1958. Tehdejší průzkum zaznamenal výrazný přítok oxidu uhličitého, a to rozpuštěného i ve volné podobě. Dnes místo láká především jako přírodní zajímavost, ale jeho význam nekončí u působivého bublání.
Hartoušovské mofety jsou součástí národní přírodní památky Bublák a niva Plesné, která byla vyhlášena s účinností od 15. dubna 2017. Chráněné území zahrnuje vedle vývěrů oxidu uhličitého a helia také minerální vody a pestrou mozaiku mokřadů. Patří k ní mokřadní vrbiny a olšiny, rašelinné i lužní lesy, slatiny, přechodová rašeliniště, rákosiny a mokré louky.
Mokřadní život kolem vývěrů
Niva není jen geologickou kuriozitou. Je také prostředím pro druhy, které potřebují vlhká a zachovalá stanoviště. Mezi ohroženými rostlinami a živočichy, jež jsou pro území významné, jsou například rosnatka okrouhlolistá, hrotnosemenka bílá, mihule potoční, blatnice skvrnitá nebo bobr evropský. Právě spojení neobvyklých geologických jevů s cennými mokřadními biotopy dává místu širší význam.
Vývěrů je u Hartoušova několik desítek. Přibližně 1,2 kilometru severněji leží Bublák, další pole vývěrů v témže údolí. Není to tedy jen jeden bod, u něhož se dá na chvíli zastavit, ale soustava projevů přírodních procesů rozptýlených v nivě. Cesta k odlehlejšímu Bubláku může být náročnější kvůli podmáčenému terénu.
Jak se na místo vydat
K Hartoušovským mofetám je podle geoparku volný přístup. U vývěrů jsou dřevěné povalové chodníky a informační tabule, proto je nejrozumnější zůstat na vyznačených a upravených cestách. Mokřad může být kluzký a obtížně prostupný, zejména při cestě směrem k Bubláku; hodí se pevná obuv a repelent.
Odstup od vývěrů není jen ohleduplností k chráněné přírodě. Oxid uhličitý se může hromadit při zemi a být nebezpečný drobným živočichům, proto není vhodné vstupovat do mokřin ani zkoušet vodu. Nejlepší způsob, jak místo poznat, je pozorovat bublání z chodníku a vnímat, jak se v jedné klidné nivě potkává geologická aktivita s citlivým mokřadním životem.