Fara byla přepadena, její farář zabit a kostel s vybavením vypálen. Takový zlom zaznamenává historie hartvíkovického kostela svatého Jiljí v roce 1598. Zároveň je to jen jedna kapitola příběhu, který začal o více než dvě století dříve a pokračuje až do současnosti – mimo jiné v osudech zdejších zvonů.
Kostel a farnost mají různá data první zmínky
Kostel svatého Jiljí patří k historickým dominantám Hartvíkovic na Vysočině. První písemná zmínka o kostele se vztahuje k roku 1340, zatímco farnost je doložena o pět let později, roku 1345. Jde o dva odlišné údaje, které se někdy snadno zamění.
Farnost měla v minulosti širší dosah než samotné Hartvíkovice. Záznam z roku 1564 k ní přiřazuje také Valeč a Dalešice. O několik desetiletí později však místní církevní život zasáhl násilný konflikt. Po událostech roku 1598 sloužil kostel i fara nekatolickým bohoslužbám.
Proměny církevní správy
Po roce 1620 odešel protestantský kazatel. Kvůli nedostatku kněží zůstala hartvíkovická fara podle obecního historického přehledu přibližně sto let neobsazená. Kostel byl postupně přifařován k Mohelnu a Náměšti nad Oslavou; roku 1739 připadl ke koněšínské expozituře.
Tato střídání ukazují, že historie kostela není jen příběhem stavby. Odráží také proměny náboženských poměrů a správního uspořádání v regionu. Zároveň je třeba zacházet opatrně s dnešními údaji o církevní správě, které se mohou v čase měnit.
Interiér a stavební úpravy
Obecní přehled popisuje barokní interiér z doby po roce 1849. Hlavní oltář zdobí obraz svatého Jiljí, patrona kostela. V roce 1898 proběhly další úpravy, při nichž vznikla nová kazatelna a kůr. Záznamy uvádějí také stavební zásahy u zvonice v roce 1857; označení věže a zvonice se však v dostupných údajích liší, a proto nelze jejich vývoj popsat přesněji.
Kostel je evidován jako kulturní památka. Jeho zachování vyžadovalo péči i v novější době: v roce 2004 se opravovala střecha sakristie, o rok později věž a její měděná střecha. Následovala oprava elektroinstalace a výmalba v roce 2006. Střecha kostela se měnila v roce 2018.
Zvonům se nevyhnuly válečné rekvizice
Zvláštní kapitolu představují zvony, jejichž soubor se opakovaně měnil. V roce 1900 byly pořízeny nové zvony, část však byla zabrána za první světové války. Další zvony z roku 1929 postihl stejný osud za druhé světové války, kdy byly rekvírovány roku 1942.
Dnešní trojici tvoří zvony Cyril a Metoděj, Panna Maria a svatý Václav, pořízené v roce 1970. Doplňuje je umíráček svatého Josefa z roku 1929. Od roku 2000 jsou zvony ovládány automaticky. Jejich proměnlivý osud tak připomíná nejen místní zbožnost, ale i to, jak válečné události zasahovaly do každodenního života obcí.
Kostel stojí na jihozápadním okraji Hartvíkovic a je zajímavou zastávkou pro každého, kdo chce poznávat místní dějiny přímo v krajině, kde se odehrávaly. Otevírací dobu ani možnost prohlídky interiéru se nepodařilo spolehlivě ověřit; před návštěvou je proto vhodné počítat s tím, že kostel nemusí být volně přístupný.