Jen málokteré město v Česku je tak úzce spojené s jednou surovinou jako Horní Blatná s cínem. Vznikla ve 30. letech 16. století jako plánované horní město a její podoba byla od počátku určována potřebami těžby. Dnes připomíná zdejší hornickou minulost muzeum v historickém domě čp. 127 v Bezručově ulici. Jeho expozice je sice komorní, ale otevírá cestu k mnohem širšímu příběhu ukrytému v okolní krajině.
Od rýžování k hlubinným dolům
Stálá expozice se věnuje těžbě a zpracování cínové rudy v okolí Horní Blatné a Božího Daru. Návštěvník tu získá představu o tom, jak se cínovec v Krušných horách nejprve získával rýžováním a později také hlubinným dobýváním. Okolní hornická krajina dokládá vývoj těžby od 16. do 19. století, kdy se postupně měnily technologie i rozsah zásahů do terénu.
Mezi exponáty patří mineralogické sbírky, cínové nádobí a modely důlní techniky. Velkoplošný model Horní Blatné pomáhá pochopit, jak město vznikalo a jak souviselo s okolními doly. Expozici doplňují připomínky Hanse Sopha, místního rodáka, jehož život patří k dalším kapitolám zdejších kulturních dějin.
Město vyrostlé podle horního řádu
Horní Blatná nevznikla náhodným rozrůstáním starší vesnice. Byla založena jako renesanční horní město na zelené louce, což je dodnes patrné z jejího pravidelného uspořádání. V roce 1533 je uváděn první purkmistr, o rok později získalo městečko horní řád a v roce 1535 vlastní kurfiřtský horní řád spolu s dalšími městskými privilegii.
Těžba postupně vytvořila také navazující řemesla a zpracovatelské provozy. V Horní Blatné se vyráběly například pocínované lžíce. Městská historie připomíná státní manufakturu založenou roku 1799 i továrnu Kerl a Co z roku 1878. Samotné dolování začalo upadat na počátku 19. století a kolem roku 1850 definitivně zaniklo. Stopy hornické éry však z krajiny nezmizely.
Z muzea přímo mezi důlní relikty
Nejlepší způsob, jak si exponáty prohlédnuté v muzeu zasadit do skutečného prostředí, nabízí naučná stezka Horní Blatná–Vlčí jámy. Okruh začíná i končí na náměstí sv. Vavřince a podle turistických podkladů měří přibližně 3,8 kilometru, v některých materiálech se uvádí necelých pět kilometrů. Má sedm zastavení a věnuje se geologii, hornictví, historii, ekologii i lesnictví.
Trasa vede kolem pozůstatků těžby, Blatenského vodního příkopu, Blatenského vrchu, Ledové jámy a Vlčí jámy. Právě Vlčí jámy patří k nejvýraznějším dokladům někdejší těžební činnosti. Ledová jáma je zajímavá specifickým mikroklimatem, díky němuž se v ní může i během léta udržet led a sníh. Není to však jev, který by bylo možné zaručit při každé návštěvě.
Vodní dílo, které pohánělo doly
Významnou technickou památkou v okolí je Blatenský vodní příkop. Vybudován byl v letech 1540 až 1544, aby přiváděl vodu k cínovým dolům. Je téměř třináct kilometrů dlouhý a patří k nejvýznamnějším báňským vodohospodářským dílům v české části Krušných hor. Připomíná, že hornictví nebylo jen otázkou šachet a nástrojů, ale vyžadovalo také promyšlené zásobování vodou a rozsáhlé úpravy krajiny.
Hornická krajina Abertamy–Boží Dar–Horní Blatná je dnes součástí přeshraničního statku Erzgebirge/Krušnohoří, který byl v roce 2019 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Muzeum v Horní Blatné tak funguje jako srozumitelný vstup do území, kde se historie těžby čte nejen z vitrín, ale také z cest, svahů a důlních reliktů.
Prakticky před návštěvou
Muzeum najdete v domě čp. 127 v Bezručově ulici. Aktuálně uváděná otevírací doba se může měnit podle sezony, proto je vhodné si ji před cestou ověřit; jako kontakt je uváděn telefon 776 211 191. Návštěvu lze spojit s pěší trasou k Vlčím jámám. Stezka má znatelné převýšení, ale nabízí koncentrovaný pohled na hornickou minulost regionu. Do Horní Blatné je možné přijet vlakem či autobusem z Karlových Varů, případně autem a dále pokračovat po značené trase.